Musíme sa prebrať, nebyť ticho a zastať sa slabších, lebo práve teraz sa možno rozhoduje o ďalšom smerovaní našej krajiny.
Skladateľka, speváčka, spisovateľka a aktivistka Dorota Nvotová zverejnila novú pesničku Requiem za krajinu. Klavírna skladba s minimalistickým videoklipom je Dorotinou osobnou spoveďou, reakciou na súčasný stav v krajine, citovú otupenosť a rozpoltenosť spoločnosti, a tiež vyjadrením solidarity s queer komunitou. Naživo odznie aj na najbližšom koncerte Nvotovej v bratislavskom Kafe Scherz 27. októbra.
„Pesnička vznikla spontánne doma pri klavíri ako výsledok neutíchajúceho politicko-spoločenského tlaku. Padajúca vláda, rozpoltená spoločnosť, fašisti, vojna na Ukrajine a naše postupné otupenie, ľahostajnosť v tom celom. Možno sme si iba nastavili obranný mechanizmus, možno sme fakt chladní. Ale keďže som bojovníčka telom aj dušou, rozhodla som sa bojovať svojimi zbraňami - slovami a hudbou,“ hovorí Dorota Nvotová.
Video sa natáčilo v “domácom” prostredí v .klube pod lampou a animácie si zobrala na starosť Iveta Stehlíková z Goldfinch Motion. Názov pesničky je príznačný k vážnej téme a situácii, s jasným Dorotiným posolstvom: „Requiem znie, requiem za krajinu. Strácame dych, a nemáme žiadnu inú.“ Musíme sa prebrať, nebyť ticho a zastať sa slabších, lebo práve teraz sa možno rozhoduje o ďalšom smerovaní našej krajiny.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.