S Terezií jsme se sešly v jejím bytě a ve společnosti psa Starka se hodinu bavily o fascinujícím violoncellu, o tom, kdy hudba houstne nebo jaká je ta marvelovská a samozřejmě o tvorbě Hildur Guðnadóttir.
Nedělní a současně závěrečný program festivalu Metronome, letos poprvé na letišti v Letňanech v Praze, se dále držel horka. Hudebně tentokrát vsadil zejména na indie popovou a rockovou notu. Tři stage zaplnila jména známá i méně známá, která Praze naplno odhalila svůj nemalý potenciál.
Láska a laskavost jsou v dnešním světě projevem vzpoury, tím více bychom se jich měli držet.
Namiesto Foo Fighters alebo Nirvany si púšťala ich kolegov Alice in Chains, Soundgarden alebo PJ Harvey. Svoje vplyvy pretavuje v prvej vlastnej dlhohrajúcej platni, Be Sweet To Me.
Dvojice Damon Albarn a Jamie Hewllet podlehla kouzlu fiktivních spolků již v pubertálních letech začátkem osmdesátých let, zejména dvěma jménům z britské scény: skupinám ABC a Silicon Teens. Právě druhá jmenovaná patří k základním kamenům mozaiky, na které dva kamarádi svůj animovaný all stars Gorillaz tým vystavěli.
Pot ždímající počasí nepolevilo, lidí přesto s víkendem a headlinery přibylo, byť ne dramaticky. Hudební program na třech pódiích letiště v pražských Letňanech, kde se letošní ročník Metronomu koná poprvé po deseti letech fungování, během sobotního odpoledne gradoval a vyústil v dvouhodinovou show Nicka Cavea s kapelou.
Staples je známý tím, že každé jeho album zní jinak. Pro svoji první „nezávislou“ desku zvolil fúzi rocku a rapu, což dělá zvuk přístupnější i pro publikum mimo hiphopovou scénu.
Trelldom začínali jako ryze blackmetalový projekt, posledními dvěma alby se ale od klasické podoby žánru výrazně odchýlili. Volná jazzová jízda je pryč, nový materiál utíká mezi prsty a zároveň týrá neustálým tlakem.
Oba texty výrazně pracují s tělesností. Lidské křeslo je o řemeslníkovi, který vytvoří křeslo, v němž se může schovat a být lidem opravdu blízko. Hmyz vypráví příběh posedlosti, který vyústí až ve vraždu a zoufalou snahu uchovat podobu svého mrtvého objektu touhy.
Scházíme se v prostorném bytě v pražských Dejvicích u Doroty doma, nejsem tu poprvé, společně tvoříme hudební dvojici PoloMy. Z trouby začíná vonět pečené kuře, synův oběd a snad i trochu pro návštěvu. Čerstvě vyprané prádlo je třeba před rozhovorem pověsit, uvařit kávu, pohladit psa a začít s rozhovorem v kuchyni.
Miro Tóth je doma zejména na experimentální scéně, jeho žánrový rozptyl osciluje od ambientu, divokého free jazzu nebo industriálu až k opeře, kvůli které jsme se vlastně jednu květnovou neděli potkali. Na vyzvání festivalu NODO | Dny nové opery Ostrava připravil postapokalyptickou operu Bílá smrt.
S Terezou jsme si povídaly nejen o její debutové desce Místa/Krajiny, ale i o tom proč se jedná o dílo tak osobní, proč mělo vzniknout a jak je důležitá její spolupráce s producentem Martinem Evženem Kyšperským. Tématem bylo i putování po krajinách vlastní duše, odchod z divadelního prostředí a hledání nových perspektiv.
S odzbrojující upřímností zpívá o nejistotě a životních změnách, které přicházejí právě ve chvíli, kdy člověk zpomalí a začne skutečně vnímat svět kolem sebe.
Vypráví cestu od potřeby vnější validace k nalezení vlastní hodnoty a sebevědomí, zároveň opouští hranice toho, „co by měla“.
Loučí se s minulostí a dělá odvážný krok do neznáma. Nová písnička, Kabinet records.
Produkci vévodí digitální perkuse z 808 soupravy, která se stala ikonickou pro trapový zvuk. Edwards do stejného žánru sahá i po strukturách a občasných vokálních modulacích. Do atmosférických, tajemně působících instrumentálních stop polozpěvem pronáší texty plné odkazů na náboženství a mytologie dávného Egypta, Sumeru, Říma a dalších.
Vyprahlé letiště, osvěžující průlet žánry a program, díky (i kvůli) kterému chybí rozhodování, na jakou stage se vydat. Pozvolný start se nesl v duchu letní pohody a zároveň festivalového očekávání těch, kteří si chtějí celou akci hlavně užít.
„Často jsou překvapeni ze dvou věcí. Jak může festival s tak specifickou dramaturgií existovat na tak malém městě a že je produkčně a technicky tak dobře zvládnutý," říká jeden z organizátorů Rosničky.
Rozhovor o atmsféře ideální k naslouchání, letech ve Slezsku i o vlastním monikeru, kterým už není šedá myš.
Hermanova je interdisciplinárna umelkyňa a spoluzakladateľka elektropopového projektu Fiordmoss. Po rozpade kapely sa stala jej útočiskom hudba nemeckej mystičky Hildegardy von Bingen, ktorá jej podľa vlastných slov vyliečila vzťah k hudbe.
Aj zlá reklama je reklama, Fakemink do minút vypredal Roxy, po navýšení kapacity Sasazu.
Hudba, která proměňuje emoce v opojení. Zatímco kanadští Desire a Johnny Jewel už téměř dvě dekády definují podobu neonového romantismu a synthpopové melancholie, texaští Novulent přepisují pravidla shoegazu pro generaci vyrostlou na internetu.
Trnavský rapper Zandome o důležitosti nastavování vlastních hranic, sebehodnotě, drzosti a nečekaných spolupracích na albu Identita.
„V určitý moment mi ale došlo, že lidé potřebují zejména radost. Nemyslím, že by někdy existovala doba, v níž by ji lidé nepotřebovali nebo ji neocenili, ale právě nyní je jí možná obzvlášť třeba," říká Joshua Idehen, který své album I Know You’re Hurting, Everyone Is Hurting, Everyone Is Trying, You Have Got to Try představí na letošních Colours of Ostrava.
Zpěv sirény Biancy Casady, stejně ohlušující jako strhující, podtrhlo zjevení komponovaného nástroje, na který se hrálo jako na skleněnou harmoniku a zároveň z něj trčely korpusy velikých trub.
Štýlom sa Kvety prikláňajú skôr k scéne slovenských rapujúcich punkáčov, čím sa znateľne odlišujú od optimistickej povahy repertoáru s Val. Spev prirodzene preberá sama Laura Jašková a prostredníctvom neho sa zobrazuje v doposiaľ nepoznanej, silno introspektívnej polohe.
„Každý o mé starší hudbě říká, že je moc agresivní, hlasitá a přímočará,“ říká Denzel Curry magazínu The Talks, když popisuje svůj aktualizovaný přístup k rapu. Agresivní dikce rodáka z jižní Floridy definovala, jeho hlasitý projev a rapidní kadence ho dlouho charakterizovaly.
O nečekaném průniku světů skupin Dukla a Berlin Manson. Gaanz, prostě se kompletně vypařit.
