Když Anthony Bourdain cestoval za jídlem, ve skutečnosti hledal něco jiného než výjimečný kulinářský zážitek. Jeho pořady postupně opustily hranice klasické televizní tvorby a staly se svébytným průvodcem po kulturách, politice i lidských osudech.
Ulice francouzské metropole zastřené do černobílé barvy působí magicky i znepokojivě zároveň. Rozmazané záběry freneticky přejíždí po pařížských památkách a chodnících. Elegantní muž v dlouhém kabátě se zastaví před kamerou, zapálí cigaretu a prohlásí: „Vždycky jsem chtěl, aby můj pořad vypadal takhle, jako jeden z francouzských filmů z padesátých let. Jenže tohle je bohužel televize.“
Krátkou stylizovanou scénou začíná první epizoda pořadu Bez předsudků, ve kterém se americký spisovatel a šéfkuchař Anthony Bourdain vydává objevovat svět prostřednictvím kulinářského umění. Epizoda nazvaná Paris: Why the French Don’t Suck, která světu dala základ mnoha memů a ikonický snímek Bourdaina sedícího v kožené bundě a slunečních brýlích na zahrádce pařížské kavárny, je v jádru stále pořadem o muži, který jede do cizí země a ochutnává místní jídla. Klasickou kulinářskou nebo cestovatelskou show ale připomíná jen vzdáleně. Zároveň ale tento žánr proměnila způsobem, který zůstává funkční i dnes, osm let po smrti jejího autora.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Reflexe milostných i pracovních vztahů, vnímání vlastního těla a obsesivní hlídaní váhy nebo potěšení z nezávazného sexu a poznávání nových lidí po rozpadu sedmiletého partnerství dostávají na Virgin konkrétní obrysy. Právě s ním přijíždí vůbec poprvé do Česka na letošní ročník festivalu Colours of Ostrava.
Linda Straková založila spolu so svojou kamarátkou Biankou Šipecovou kolaboratívne fashion médium Kunterakt zamerané na upcykláciu a spracovanie textilného odpadu. Inými slovami, vyberú „trash“ a spravia z neho „treasure“. V rámci nové série merchandise Full Moonu o který se postaral právě Kunterakt vydáváme rozhovor s Lindou, který vyšel ve Full Moonu #161. Doporučujeme zejména poslední repliku!