Názory a výdělky (Colours of Ostrava 2026)
Poslední den festivalu ze sebe dává vše, nohy bolí, poprchává, lidi nosí proděravené odpadkové pytle jako pláštěnky. Je se na co se těšit, i když se vytoužené zážitky generačně liší.
Naštvaná a rozbouřená (Colours of Ostrava 2026)
Třetí den ostravského festivalu je o osobnějších promluvách vystupujících, blízcí si lidé jsou i při hledání úkrytu před bouřkou, po vyčištění vzduchu je i v blátě lépe.
Za pátým světem (Babau + Richard Hronský)
Cyklus Sonitus pokračuje druhou stovkou koncertů, tentokrát došlo na dialogy folklorní i ty, co znějí do ztracena.
Tančit až za tmy (Colours of Ostrava 2026)
Na slunci je těžké se hýbat, ale noc to na Colours vynahradí.
Festival pro všechny? (Colours of Ostrava 2026)
První den Colours beru jako objevovací, areál Dolních Vítkovic je přeplněný stánky na vše možné, všude kam člověk zajde, objeví něco nové a jednou za čas i stage.
Neony města, magie cest. Retro-rave Kraftwerk ve Foru Karlín
V den, kdy začínaly Colours of Ostrava, před startem mají Masters od Rock a jen o kousek dál hrála americká písničkářka Suzanne Vega, přivezli Kraftwerk do Karlína rave party.
Breathe! (Pohoda 2026)
Oslavy vrcholí, dojímání střídají exploze energie. Netřeba se ale ubavit k smrti, naopak naskýtají se příležitosti zastavit a třeba i přehodnocovat. Pohoda vždycky nabízela vše z toho, a ještě trochu víc.
Hadí sykot (z Varů): Ochota naslouchat
Poslední den svádí k rekapitulaci, soukromému udílení cen a mudrování nad podstatou filmového diváctví.
Sto a jedna tvář (Pohoda 2026)
Areál praská ve švech. Vedle všudypřítomné hudby se od rána rozjíždí i debaty, vědecké přednášky a divadla. Neztratit se ve změti všech programových položek může dát zabrat. Jednodušší je nechat se jimi konejšivě nést.
Naplněné kinosály, (ne)naplněná očekávání (Pátrání po Janžurce aneb KVIFF 2026)
„Jsem překvapená, že to vlastně vůbec nebylo blbý,“ zaslechl jsem jednu starší paní glosovat svou diváckou zkušenost při odchodu z malého sálu. Přestože jsem v daný moment cítil opačný sentiment, došlo mi, kolik překvapení a nečekaných filmových zážitků (ať už pozitivních, nebo těch vyloženě otravných) každý ročník festivalu přinese.
Podoby lázeňské péče
Učebna U56 na ZŠ Dukelských hrdinů je téměř prosta spacáků. Mnoho nocležníků a nocležnic se už Varů a filmů nasytilo, jiní plánují až závěrečný víkend a ještě tu nejsou. Přijíždějí jen někteří prezidenti, ale ti asi přespí jinde, ranní fronta na jedinou dostupnou sprchu by jim mohla vadit.
Gorily a láska (Pohoda 2026)
Výměna oldschoolových fanoušků The Cure za tradiční pohoďáckou směsici návštěvnictva. Příjemně vláčné rozbíhání festivalového provozu. Triumfálnímu návratu Damona Albarna na trenčínské letiště nahrávalo po celý den i počasí pod mrakem, které jako by chtělo konečně odměnit organizátory za extrémy předešlých ročníků. Kde ale najít nejlepší kávu?
Sraz kjúristů (Pohoda 2026)
Jeden z narozeninových dárků dostala Pohoda už před začátkem festivalu. Prodloužená smlouva na pronájem trenčínského letiště zaručuje tradiční kulisy i do dalších let.
Z nuly na sto (Idles)
Je to kouzelně neotesané, uřvané a přece svým způsobem britsky elegantní, napojené na ty nejhlubší postpunkové zdroje. A pak je tu dokonalý smysl pro timing: kdy skladbu vyšponovat repeticí, kdy ji zlomit do ticha, kdy explodovat, v tom je kapela neomylná.
Mládí vpřed, energie vzad! (KVIFF 2026)
Můj pobyt na festivalu se překlopil do své druhé poloviny, a to znamená v záplavě intenzivních filmových zážitků jediné: rostoucí pocit únavy a vyčerpání.
Hadí sykot (z Varů): Slzy, stres a atmoška
Kromě horkých pramenů se na festivalu můžete napájet i emocemi, když máte štěstí a když risknete nějaký ten stres navíc.
Co ztratit na Cestě (Transforma 2026)
Celá Cesta se od pátku do pondělí stává soběstačným organismem, kterým člověk korzuje tam a zpátky podle míry únavy. Ta ale nikdy netrvá příliš dlouho.
Logika vřídelných transakcí
Upálení mistra Jana Husa přineslo do karlovarských ulic navzdory prodlouženému víkendu nepatrné zklidnění. Pod viditelným povrchem, v ocasech dlouhých front a na thermálských chodbách to ale pořád vře. Každá část festivalové komunity v závislosti na své roli denně něco (ne)dostává, má dáti či dává.
„Drahá maminko“: Šedivá neděle a matky v hlavní soutěži (KVIFF, 2026)
Festivalovou neděli zakryla oblaka, vzduch zhoustl a tlak byl řádně tíživý. Těžko říct, zda za to mohlo jen počasí, nikdy nekončící boj o místa v kinosálech, nebo témata soutěžních snímků, která po celý den diváctvu servírovala jedno drama o dysfunkční rodině za druhým.