Areál praská ve švech. Vedle všudypřítomné hudby se od rána rozjíždí i debaty, vědecké přednášky a divadla. Neztratit se ve změti všech programových položek může dát zabrat. Jednodušší je nechat se jimi konejšivě nést.
FILIP: Pestrost, která nezahlcuje. Nad způsobem, jak vystihnout složení pátečního a sobotního programu, jsem si lámal hlavu pár hodin. Divadla od ranních hodin střídají podcasty, literární debaty zase rychlé vědecké přednášky, třeba příhodně o velikosti vesmíru. Večerní slot mezi sety Lykke Li a Denzela Curryho zase opanuje na druhé největší stagi folklorní soubor Lúčnica. Valašky se míhaly vzduchem, biče práskaly a sukně točily. Přistihl jsem se na půl hodinu přikován na místě. Sto a jedna tvář.
Přehnat přitom různorodost a členitost festivalové osnovy je snadné. Nechat v nich plavat zmateného návštěvníka ještě snazší. Několikrát prožito. Pohoda zvládá ale jejich rozsah ukočírovat tak, že jejich výsledná podoba dává téměř dokonalý smysl. Nálepka festivalu otevřeného všem bývá pak často napadána, že tato otevřenost platí jen pro vybrané a účast na Pohodě se rovná až přihlášení se k jakémusi sebeutvrzujícímu kultu vlastní výjimečnosti. Ideální si o tom přijít popovídat v nedělním ráno na ekumenickou bohoslužbu, která bude věnována zneužívání náboženství pro politické cíle.
MATEJ: Festivalové rána bývajú všelijaké. Navýšenie kapacity v piatkové ráno znamenalo dlhý rad na sprchy a kávu, slnko je nekompromisné, areál plný spálených ľudí. Napriek tomu má Filip pravdu, že Pohoda je tempom skutočne pokojnejšia ako iné festivaly. Akoby tie rady ani príliš nevadili, som snáď jediný, kto na ne ráno hundral. Šiltovku som stratil v stredu na The Cure, zachraňuje ma NGO zóna, ktorú každý rok milerád navštívim a podporím svoje obľúbené socio-politické iniciatívy. Občianske združenie Povstanie pokračuje má fakt pekné antifácke šiltovky.
Výměna oldschoolových fanoušků The Cure za tradiční pohoďáckou směsici návštěvnictva. Příjemně vláčné rozbíhání festivalového provozu. Triumfálnímu návratu Damona Albarna na trenčínské letiště nahrávalo po celý den i počasí pod mrakem, které jako by chtělo konečně odměnit organizátory za extrémy předešlých ročníků. Kde ale najít nejlepší kávu?
Jeden z narozeninových dárků dostala Pohoda už před začátkem festivalu. Prodloužená smlouva na pronájem trenčínského letiště zaručuje tradiční kulisy i do dalších let.
Je to kouzelně neotesané, uřvané a přece svým způsobem britsky elegantní, napojené na ty nejhlubší postpunkové zdroje. A pak je tu dokonalý smysl pro timing: kdy skladbu vyšponovat repeticí, kdy ji zlomit do ticha, kdy explodovat, v tom je kapela neomylná.
Můj pobyt na festivalu se překlopil do své druhé poloviny, a to znamená v záplavě intenzivních filmových zážitků jediné: rostoucí pocit únavy a vyčerpání.
Kromě horkých pramenů se na festivalu můžete napájet i emocemi, když máte štěstí a když risknete nějaký ten stres navíc.
Celá Cesta se od pátku do pondělí stává soběstačným organismem, kterým člověk korzuje tam a zpátky podle míry únavy. Ta ale nikdy netrvá příliš dlouho.