

Hadí sykot (z Varů): Ochota naslouchat
Poslední den svádí k rekapitulaci, soukromému udílení cen a mudrování nad podstatou filmového diváctví.


Poslední den svádí k rekapitulaci, soukromému udílení cen a mudrování nad podstatou filmového diváctví.


Kromě horkých pramenů se na festivalu můžete napájet i emocemi, když máte štěstí a když risknete nějaký ten stres navíc.



Co by to bylo za rozjezd festivalu, kdyby si člověk pěkně od pomyslných plic své klávesnice nezanadával na nešvary? A ne že by jich tu letos bylo málo. Výročí volá po větších celebritách, velkolepé záplavě merche i totálním výprodeji volného prostoru. Ať žije davové šílenství!



Brněnská16 měla letos jako téma čarodějnictví, mystiku a zahrávání si s temnými silami. Film jako setkání, jako tajemný rituál.



Na Brněnské 16 je krásné, že neláká na hvězdné tvůrce či aktéry. Krátké noticky a pár obrázků v programu vám toho o filmech taky moc neřeknou. My ano!


Závěr festivalu patří rekapitulacím a žebříčkům. Pěkně si tu změť zážitků srovnat do šuplíků a poliček v naší mentální databázi.


Znám lidi, co na diskuse ze zásady nechodí, protože nesnesou trapné nebo blbé otázky spoludiváků. Jiné zase žene nezkrotná touha proniknout hlouběji.



Říkalo se tomu citlivý věk, když jsem byla malá. Zvláštní slovní spojení, které zřejmě naznačuje, že později už setrváváte ve věku necitlivém.



Proč vydáváme čas, energii a peníze, abychom v létě místo lezení po horách nebo plavání v moři trávili týden pobíháním mezi kinosály, když na filmy můžeme snadno koukat i doma v posteli?



Když chcete zjistit, co je v Brně za kluby, jaké tam mají zvukaře, dramaturgii a nabídku na baru, naskočte na vlnu dvoudenního festivalu Batch.



Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.



Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu viděla.



Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.



Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”



Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.



Politikum je odsunuto do pozadí, i když výzvy k přispění Iniciativě Hlavák se objevují na stránce události hned pod lineupem, primární je hudba a vytváření nových zajímavých spojení.



Je ale zřejmé, že je pořád spousta masochistů, kteří se chtějí dát tvůrcům vplen a na pár hodin jim odevzdat životy, aby si s nimi mohli dělat, co chtějí.



Proto mi v takových chvílích vyhovují filmy, kde se vykřičí aspoň jejich hrdinové a s nimi v zastoupení tak trochu i já. Vzpomínám na scénu z Fosseho Kabaretu, v níž...



Za poslední dva dny jsem si užila nejrůznějších podob mužnosti, mužství, machismu, ironického machismu i prostého kokotismu.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.