Nejen kulturou živ je člověk. Potravu pro chuťové pohárky, žaludek, oči, uši i duši najdete na 11. ročníku Čajomírfestu.

“Toho si musíš jít poslechnout, ještě vtipnější Xindl,” říkají mí rodiče před festivalem o Pokáčovi. Kofola stage je okupovaná davem.

„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Vystoupím na Náměstí republiky, vedle je krámek Potraviny. Od osmi do osmi. V řadě přede mnou stojí paní, má zvláštně nakasaný obličej.

Protože moje práce v rámci Full Moonu je v redakci Nad dopisy čtenářů, musím hned zkraje vyřešit jednu obligátní.

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

K založení nové úspěšné kapely dnes stačí s trochou nadsázky žít v Praze, rozejít se s holkou a zpívat smutné srdcebolné písničky? Analýza písňových textů některých současných kapel, díl druhý.

Nejvíce prostoru letos dostanou osvědčená jména severoamerické scény doplněné několika nadějnými talenty, undergroundovým podhoubím a zásadními postavami lokální scény.

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Ve všech těch jejich dojemných a strastiplných příbězích plných odloučení nakonec cítíme, že tihle kluci se mají vlastně hodně rádi, říká Libor Staněk při rozboru současných písňových textů.

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.

Takhle zima byla naposledy v roce 2015, takhkle nabitý program Pohoda neměla nikdy. To nejlepší z letošního ročníku podle redakce a přátel Full Moonu.

Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival. Co přinesla sobota kromě deště, Cateriny Barbieri nebo Dana Deacona?

Každý máme svoju vlastnú nirvánu, hlásal evidentně vlastnoruční nápis na plátěnce anonymní slečny z davu. Slogan, který festival Pohoda vystihuje ze všeho nejlépe.

Vážný popis postapokalyptického světa a snah hlavních postav o nápravu vlastních omylů z minulosti se ostře střetává s groteskními prvky, kterými je zhusta prokládaný a vyprávěný.

Na Poděbradově není k hnutí. Chodníky a parapety u zbývajících dvou stanovišť se s ukončením produkce na hlavním pódiu zaplňují lidmi, podzemní klub ožívá.

Zklamání ze zrušeného pátečního headlinera Lykke Li zažehnal brutální set Death Grips. Co dál, co víc? Gleb, Faka, Dream Wife a další.

Se Snapped Ankles se vydáváme na Death Grips, kde v moshpitu řádí i celá Full Moon crew, Paddy vypráví, že je viděl dvakrát a pokaždé si stěžovali, že je to…