Nekompromisní sbírka Love, Diskito potvrzuje celkový posun v tvorbě a projevu, který určitou část fanoušků možná stále překvapuje, zároveň platí, že by nahrávce prospěla větší zvuková nápaditost a lepší uchopitelnost skladeb.
Fakemink dokáže rapovat na jakýkoli beat, adaptovat se na různé styly, ať už je to witch house, grime nebo hyperpop. Vše si při tom produkuje sám, a to mu dovoluje umně přepínat mezi chvástáním a zranitelností, někdy i v rámci jedné skladby.
Zřetelná je potřeba reflektovat rozpory mezi vlastní představou o správné životní cestě a tlakem hektické, rychlým dopaminem posedlé doby.
Kohout je hodně o odhalování slabých stránek a taky prostupování literárních zápletek a skutečného života – tohle téma seriál nenadužívá, nepouští se do intertextuálního chytračení.
Kniha je prezentována jako dílo zabývající se vaginismem, tedy problémy při pohlavním styku, který se stává natolik bolestivým, až prakticky nemožným. Je to ústřední téma, ale také odrazový můstek pro rozvinutí příběhu o hledání vlastních potřeb.
Serebrennikovův film si primárně všímá Mengeleho poválečného života, na (s)páchaná zvěrstva odkazují „jen“ mrazivé flashbacky.