Naštvaná a rozbouřená (Colours of Ostrava 2026)

Třetí den ostravského festivalu je o osobnějších promluvách vystupujících, blízcí si lidé jsou i při hledání úkrytu před bouřkou, po vyčištění vzduchu je i v blátě lépe.

Dusno a tenze třetího dne Colours vrcholí bouřkou. Ještě za přímého slunce rozehrává Tontrakul Kaewyong v rytmu mor lam kytary s vyřezávanými hlavami, vybrnkávačky prokládá thajskými promluvami, co říká, se dozví jen kapela obklopující chlapíka v uniformní bundě. I tak moderní pojetí vzdáleného folku rozhoupává pečící se rodiny. Jazykově vzdálené jsou i texty islandské zpěvačky Elín Hall, písničkářka až éterického výzoru předává křehké skladby, i novější anglické. Třeba o nutnosti opustit ostrov při touze profesně uspět, při popisu ztráty přátel navazuje intimnější spojení s publikem.

V debatní části festivalu zaujme rozprava Honzy Vojtka se sexuoložkou Kateřinou Klapilovou: co se nám děje, když se milujeme? Přístupně a bez ostychu výzkumnice vypráví o průzkumu sexuálního chování obyvatel České republiky. Naladěné posluchačstvo se může otestovat na HIV v jednom ze zdravotních stánků přiléhajících k budově Gongu nebo se zapsat do registru dárců dřeně.

Osvědčenou šou předvádí rapové duo P/\ST, Dan Kranich pobíhá po stagi, pod ní moshpit. „Zvedněte pravou ruku a teď nechte nahoře jen prostřední prst, takhle vyfuckujeme všechny nácky,“ naštvání na politickou reprezentaci rezonuje. Hity jako Kafkaz střídají i klidnější tracky z nové desky, vydané s fotrovským labelem Ty Nikdy. Rozzlobenost se stává letmotivem odpoledního line-upu. Od Strakovky se hněv přenáší na celý patriarchát, na hlavní stage přichází britská zpěvačka Paris Paloma.

Kromě feministické hymny Labour, kterou vynesl algoritmus a je vrcholem vystoupení, prezentuje písničkářka novou tvorbu. Z očekávané druhé desky zazní oponující si singly Good Boy a Good Girl, „And if you call me good girl / One more time / Then my fist will meet your skull,“ všechno je politické. Paloma stavějící na folku i tanečnějších melodiích využívá svůj čas k apelu na solidaritu, pouští se do využívání i zneužívání umělé inteligence. Pár mužů v záběru do publika přitákává slovům zpěvačky: „This is a joint issue!“

Bouřka odstaví na hodinu program, ruší se koncert pandžábského zpěváka Malkita Singha. Kdo při úprku pod střechy nebo alespoň industriální konstrukce stihne pobrat langoš, vyhrál. Zbytek harmonogramu začíná s menším posunem, za stále intenzivního deště zní z pódia Full Moonu japonské melodické linky slovenského uskupení Quatro Emocione. V potemnělém areálu a pláštěnkách se lidi uvolňují, pro dnešek mohl být konec, pojďme si to užít.

Neuvěřitelný výstup předvádí trumpetista Ibrahim Maalouf s projektem Trumpets of Michel Ange, páry tančí mezi kalužemi na svatbě libanonského umělce s Ostravou, jak sám říká. „I've been touring for twenty years, and I've always wanted to play in the rain,“ déšť vše korunuje, pozitivní energie ansámblu se přenáší za hranice pódia, večer je zachráněn.

Moby a průřez jeho kariérou. Populární multiinstrumentalista jako by chtěl být spíš součástí vystoupení než jeho hlavní hvězdou, v doprovodné vizuální show se střídají prostřihy na velkou kapelu zasazené do různorodých pozadí, rozmanitá žánrovost tomu sluší. Při skladbě Why Does My Heart Feel So Bad? samplovaný vokál z gospelové nahrávky nahrazuje jedna ze zpěvaček, vyznění to neuškodí. Emotivní rozpoložení rozbíjí hlas Eminema připomínající dvacet pět let starý diss, „nobody listens to techno“ září z panelu na hlavní stagi. Opět střih, představte si, že jste všichni se mnou a Davidem Bowiem v obýváku, uvozuje Moby. Cover verzí Heroes vzdává příteli a vzoru hold.