„Jsem překvapená, že to vlastně vůbec nebylo blbý,“ zaslechl jsem jednu starší paní glosovat svou diváckou zkušenost při odchodu z malého sálu. Přestože jsem v daný moment cítil opačný sentiment, došlo mi, kolik překvapení a nečekaných filmových zážitků (ať už pozitivních, nebo těch vyloženě otravných) každý ročník festivalu přinese.
Můj pobyt na festivalu se překlopil do své druhé poloviny, a to znamená v záplavě intenzivních filmových zážitků jediné: rostoucí pocit únavy a vyčerpání.
Festivalovou neděli zakryla oblaka, vzduch zhoustl a tlak byl řádně tíživý. Těžko říct, zda za to mohlo jen počasí, nikdy nekončící boj o místa v kinosálech, nebo témata soutěžních snímků, která po celý den diváctvu servírovala jedno drama o dysfunkční rodině za druhým.
Pečlivé plánování a vystávání dlouhých řad bez zaručeného výsledku tak místy připomínalo zkoušku houževnatosti a trpělivosti, kterou známe z Karlových Varů.
Intenzivní debut švédské režisérky Ninjy Thyberg ohledává limity těla začínající pornoherečky vystupující pod uměleckým jménem Bella Cherry...
Letní filmová škola se toho nebojí, filmy pro všechny stařec i mládenc, mentální Konibar s tím nejlepším, co to znamená. Potkáme se na Slovácku?