Tělo, ženy, drag (Letní filmová škola 2025)

Jednapadesátý ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti láká jako každý rok na novinky české i světové kinematografie s tematickými sekcemi zaměřenými na retrospektivy. Vedle zaběhnutých sekcí je letos součástí programu také nová FRSH a staronová Continens festivalis (dříve Terra festivalis). Filmovka je jednoduše místem, kde můžete jeden večer navštívit němý film s živým hudebním doprovodem, hongkongskou žánrovku i nejnovější snímky uvedené v soutěži prestižních festivalů.

Zahajovacím filmem letošního ročníku byl debut režisérky Zuzany Kirchnerové Karavan. Ten přijela do kina Hvězda uvést delegace v čele s hlavními hereckými představitelkami. Letní putování matky Ester (Aňa Geislerová) se synem Davidem (David Vodstrčil) je křehkým příběhem o úskalích mateřství, obětech a touze po lidském kontaktu, ale také o frustraci z nedostatku tělesnosti. Téma tak trefně předznamenalo motivy, s nimiž se můžeme setkat i v dalších dnech napříč rozmanitým programem. Asi nejpřiléhavěji o těchto tématech pojednává sekce FRSH: Tělo, na jejíž dramaturgii se podílí studentstvo filmových věd.

Intenzivní debut švédské režisérky Ninjy Thyberg ohledává limity těla začínající pornoherečky vystupující pod uměleckým jménem Bella Cherry (Sofia Kappel). Navzdory sugestivnímu názvu Rozkoš a ještě pikantnější synopsi o Švédce, která hledá štěstí v losangeleské produkci filmů pro dospělé, ovšem snímek mnoho rozkoše nenabízí. Místo toho servíruje sondu do zákulisí průmyslu, v němž se z těla stává pracovní nástroj a kde se dravost a ambice snoubí s vrtkavostí moci a pocitu nedotknutelnosti. Navzdory četným explicitním záběrům genitálií i sexuálních aktů, na nichž se podílely profesionální pornoherci, se Thyberg paradoxně daří nesnímat Bellu a její zkušenost mužským pohledem. Dominantní, mužskou perspektivu, ze které většina mainstreamové pornografie vychází, tak odmítá. Místo toho ukazuje, že i prostředí hardcore porna může být místem vzájemného respektu, dokud nejsou souhlas a profesionalita jen prázdnými slovy.

S podobnou intenzitou a nepohodlím konfrontoval i snímek Moje dítě rakouské režisérky Johany Moder. Psychologické drama sleduje úspěšnou dirigentku Julii (Marie Leuenberger), která se po porodu vymodleného syna dostává do spirály poporodní deprese. Tísnivý thriller vyprávěný z perspektivy matky stírá hranici mezi skutečností a psychózou a ukazuje, jak problematický může být vztah k vlastnímu tělu, očekávaným společenským rolím i lékařským autoritám. Každodenní dávka tělesného diskomfortu od 17:00 ve Sportovní hale je díky FRSHi zaručena a i program na následující dny láká na nesnadnou, ale podnětnou podívanou z nečekaných perspektiv, mimo jiné Cronenbergovy Zločiny budoucnosti.

V rámci doprovodného programu promluvily ve stanu České televize o svých tělech také podcasterky Zuzana Kašparová, Terézia Ferjančeková a matka českého dragu Chi Chi Tornádo. Účinkující webového seriálu Na záchodcích a hvězda chystané talkshow Chi Chi na gauči se společně rozpovídaly o sexu, (ne)oholených nohách i společné lásce k hercům Brzobohatým a vykouzlily duhu nad do té doby deštivým dnem.

Rozšíření obzorů pak vedle filmové čítanky věnované dílům Dogmy 95 v prvních dnech zprostředkovaly především snímky z Continens festivalis: Afrika. Z ní ve mně nejvíce rezonoval příběh osmdesátileté Mantoe v lesothském snímku Toto není pohřeb, toto je zmrtvýchvstání. Meditativní debut Lemohanga Jeremiaha Mosese za pomoci lidového vypravěče, dlouhých záběrů, výtvarně stylizovaných kompozic a uhrančivého hereckého výkonu představitelky hlavní role Mary Twaly vypráví příběh o ztrátě, zármutku a nalezení naděje ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Ani kakofonní hudební doprovod skladatele Jui Mijašity však nedokázal v nočních hodinách odradit některé, aby se nad osudem vesničanky ukolébali ke spánku.