Breathe! (Pohoda 2026)

Oslavy vrcholí, dojímání střídají exploze energie. Netřeba se ale ubavit k smrti, naopak naskýtají se příležitosti zastavit a třeba i přehodnocovat. Pohoda vždycky nabízela vše z toho, a ještě trochu víc.

FILIP: Stín a kafe s kusem ledu. Dvě položky definující sobotní ráno na Pohodě. Obě uspokojila křižovatka všech tepen Café Kušnierik. Konečně jsem tak stihnul i jeden z programových bloků přednášek a podcastů, kdy usrkávání cold brew doplnilo odlehčené povídání podcastu Tak bolo ohlížející se odlehčeně za 70. léty v USA. Disco, naděje v lepší zítřky, ale také paranoia, dekadence a Watergate. Točíme se v kruzích.

Brzké odpoledne pak opanovala debata Zuzany Čaputové a Petra Pavla moderovaná šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym. Téma „zpolitizovanosti“ festivalu se tak opět objevilo v části diskuzí na sociálních sítích, doprovázené fotografiemi dlouhého zástupu vinoucího se před EUrópa stage a pochybnostmi, zda podobný program na hudební festival patří. Patří. Představa, že hudební festival bude sloužit jen jako mechanický nástroj pro pobavení, je mylná stejně jako představa, že kultura a politika jsou dvě zcela oddělené nádoby. Naopak se dlouhodobě prolínají a jedna ovlivňuje druhou. Právě akce jako je Pohoda dnes napomáhají dostat k širšímu publiku hlasy, které se do hlavního proudu veřejné debaty dostávají obtížněji, ať už jde o queer komunitu, romskou menšinu nebo osobní civilní příběhy z Ukrajiny. Rozhovor se současnou českou a bývalou slovenskou hlavou státu o hodnotách, které mohou společnost v době několika souběžných krizí spojovat, tak nepůsobí nijak nepatřičně, ale naopak velmi přirozeně a potřebně.

MATEJ: Ja osobne som tento aspekt festivalu taktiež vždy miloval, no s mojím pomalým „zľavicovávaním“ prišla mierna skepsa. V diskusnom bloku totiž nájdete ľudí ako Fedor Gál, ktorý opakovane šíri propagandu izraelskej okupačnej armády, kvôli čomu dokonca zanikol jediný jeho hudobného projekt. Tiež mnohých ďalších konzervatívnych rečníkov a rečníčky, ktorých s „liberálmi“, ako sa o Pohode rozpráva v popkultúre, spája len nenávisť voči Ficovi, láska ku kapitalizmu a neschopnosť postaviť sa na stranu zabíjaných Palestínčanov.

To však pre interpretov a interpretky neplatí ani zďaleka a už vôbec nie pre publikum, zas a znovu plné keffiyeh, ktoré bolo potrebné mať na hlave aj celý sobotný deň. Slnko bolo nekompromisné. Prvú sobotňajšiu kapelu som kvôli nemu počul zo záchranárskej unimobunky. Turtle Island boli obzvlášť nahlas, znelo to fakt šialene, možno vzhľadom na čas (15:15) azda až príliš. Záchranárky odrátavali minúty, kedy kapela skončí hrať, ja som sa chcel čo najskôr presunúť pod stage, čo sa mi napokon nepodarilo. Aspoň som ich počul.

FILIP: Rozhýbat ztuhlá záda po třech nocích ve stanu se mi podařilo poprvé na P/\STi. S novou řadovkou FOTR, přiklánějící se víc k boom bapu, jsem si pokládal otázku, jak bude fungovat naživo ve srovnání se staršími tepačkami z dílny pražského dua. Možné pochyby rozehnal hned titulní otvírák i tematicky k festivalovému jubileu zařazená Je mi třicet nejdu nikam o únavě přicházející po třetí dekádě života, která byla v přímém kontrastu s energií proudící areálem.

Podobně emotivní návrat, jaký předvedl pár dní dozadu Damon Albarn, zopakovala i Luisa Almaguer. Její cover Teardrop od Massive Attack, kterým společně s Africa Express dojala před rokem celou Pohodu, ve mě doznívá ještě dnes. Tentokrát dorazila s autorskou tvorbou, především pak s poslední nahrávkou Weyes. Její vokál přicházející z úplně jiných sfér se dokáže dotýkat těch nejzasutějších míst v našich srdcích, zároveň vyvolávat otázky ohledně komplikovaných témat jako je identita, sexualita nebo zkostnatělé normy a přitom ještě upozornit na bolestivý problém nasilí páchaného na trans ženách. Přirozené pokračování představoval posléze set Kae Tempest. Srdečný a entuziastický, trocha rapu, trocha poezie. Otevřený safe-space při západu slunce. Doják.

MATEJ: Tempest bol naozaj výborný, zaškatuľkovať jeho živý set ako rapový by nedostatočne opisovalo poetickosť, s ktorou k nemu pristúpil. Vďaka nekompromisnému rýmovaniu každého verša má jeho hudba nákazlivú rytmickosť, neprišli však moshpity, ale príjemný denný set erudovanej poézie. Od Tempesta by som si nechal vysvetliť život, na čo, žiaľ, nebol čas, keď som ho na festivale náhodne stretol. Inteligentný sympaťák s výborným módnym vkusom.

O tom, či si v sobotu večer vybrať Paru alebo Gleba počúvam ľudí debatovať celý festival. Gleb je správna voľba, čo mi potvrdí jeho inventívny stage dizajn a konceptuálna nekonečne zábavná šou. V aréne ho vystrieda japonský Yuki Chiba. Trapové beaty, trochu neohrabaná flow, chytľavé refrény, srší z toho japonská slušnosť – perfektne nastavená nálada pred Prodigy. Zvuk je na hlavnom stagi výborný, populárny lead Voodoo People preniká aj do ľudí v poslednom rade. K setu, ktorý headlinoval sobotňajší večer, ťažko nájsť slová. Nekonečný rave s úžasnými vizuálmi, bigbeatové legendy prekonali už tak veľmi vysoké očakávania. Noc pokračuje s bohatým programom; 360 show Edúvho Syna, nostalgický DnB set LTJ Bukem. Stíham oboje a k ostatku noci poviem len toľko, že som počas vítania slnka prišiel o peňaženku.

FILIP: Michal Kaščák ihned po ukončení jubilejních oslav mluvil o nejlepším ročníku Pohody. Oprávněně. Každá ze stránek festivalu, ať už dramaturgická, organizační nebo návštěvnická, zkrátka běžela jako hodinový strojek od prvních vteřin. Převládající atmosféru pospolitosti, otevřenosti a prosté radosti až dojemně korunovala tribute show pro nedávno tragicky zesnulého Olivera Tree, který měl vystoupit na hlavní stagi Pohody před The Prodigy. Krásně podivínsky pojatá show pod taktovou B-Complex uctila odkaz amerického krále bizáru více než důstojně. Doják podruhé.

Pohoda potvrdila důležitost své role v současném slovenském kulturním i celospolečenském dění. Nejen Slovensko totiž potřebuje podobná místa pro setkávání, otevřenou diskuzi i znovuobjevování společných hodnot, která jsou utvářena svobodně smýšlejícími lidmi. Dokud budou existovat, má smysl se bavit o naději a víře v budoucnost.

MATEJ: I keď toho bolo na 30. ročníku čo sa týka stredne veľkých mien menej, dalo sa nájsť všeličo. Každý, kto ju kedy navštívi, vám veľmi rýchlo povie, že Pohoda v prvom rade vyniká atmosférou. Tvoria ju tradície ako nedeľné vítanie slnka, výberová káva na priamom slnku trenčianskej ranveje, čapovaná treska či prepotené zobúdzanie sa na sarkazmom prekvitajúci dychovkový autobus Funny Fellows – nechýbali ani tento rok a som si istý, že chýbať nebudú ani do budúcna. Neviem, či existuje špecifickejší festival ako práve ona, a už teraz sa nedokážem dočkať ďalšieho ročníka.