Gorily a láska (Pohoda 2026)

Výměna oldschoolových fanoušků The Cure za tradiční pohoďáckou směsici návštěvnictva. Příjemně vláčné rozbíhání festivalového provozu. Triumfálnímu návratu Damona Albarna na trenčínské letiště nahrávalo po celý den i počasí pod mrakem, které jako by chtělo konečně odměnit organizátory za extrémy předešlých ročníků. Kde ale najít nejlepší kávu?

FILIP: Čas. Příjemně a pomalu vlekoucí se množina. Na žádném festivalu podobného rozsahu jsem podobný stav nahrávající odpočinku a bezcílnému bloumání nezažil. Tempo většinou člověka naopak přejede a vyplivne rozžvýkaného po třech dnech. Proluka mezi narozeninovým dnem a startem tradičního třídenního programu k nim ale přímo vybízela. Absence front a přehuštěného davu pak ponoukala. Café Kušnierik a jejich široko daleko nejintenzivněji chuťové pohárky stimulující káva jako base camp. Poklidné ohledávání vesmíru.

Výstava Andreje Dúbravského v pražské Ville Pellé mi o pár dní trestuhodně utekla. Jeho instalaci v jedné z pohodových kopulí už jsem minout nemohl. Motivy těla, ať už lidského nebo zvířecího, zachycené v krátkém momentě vypětí, na hraně zhroucení nebo znovupovstání, doráží v malém prostoru ze všech stran. Biologická podstata maleb tak dýchá návštěvníkovi ustavičně za krk. Tak jak jsme vnímali v úvodním dnu až galaktickou podobu areálu, při bližším pohledu nabízí další, subtilnější vrstvu výtvarných intervencí, které přetváří jinak rutinní prostor letiště v nenápadnou galerii. Pohoda v tomto ohledu určitě není sama mezi festivaly, ale právě citlivost a organičnost jakou vše do sebe v Trenčíně zapadá, výjimečná je.

MATEJ: Ja som deň začal krátkym pristavením pri stagi, kde práve hrala Júlia Kozáková svoj projekt Maňuša II. Rómska angažovanosť je za mňa každoročne podceňovaný aspekt Pohoda festivalu. Ťažko sa cítiť solidárne s ľuďmi, ktorí trpia systematickou chudobou na festivale, kde vstup stojí trojcifernú sumu, Pohoda to napriek tomu poskytovaním priestoru rómskemu hudobníctvu robí dobre. Dôkazom bol tento koncert a tiež trebárs umelecké dielo Romafóbia. Azda by prospelo, keby sa rómskej angažovanosti venoval ešte väčší priestor, keďže je to bezpochyby dôležitá téma.

O niečo neskôr sa chveje preplnená aréna – pre Maruju tento koncert nie je Slovenským debutom. Vystúpili rok a pol dozadu v bratislavskom Pink Whale. Dnes na nich však prišlo dvadsaťnásobne viac ľudí a ja sa nestačím čudovať; frontman Harry Wilkinson rukami rozhadzuje ako prvotriedny raper; saxofonista si z publika spravil hračku, s ktorou manipuluje nespočetnými gestami. Veľký stage im svedčí, dokonca mám v niektoré momenty pocit, že im svedčí viac ako ten malý. Možno sa z Maruje vykľuje niečo úplne iné, ako sme čakali.

FILIP: The Mountain je pro mě bezpochyby nejsilnější album Gorillaz od jejich návratu v roce 2017. Příběh na rozhraní života, smrti a znovuzrození podepřený návratem k ručně kreslené animaci z dílny Jamieho Hewletta je až transcendentálním zážitkem a natolik koherentním dílem, že se předčasně zařadil k vrcholům tohoto roku. Tuto skutečnost podtrhává i fakt, že v aktuálním setlistu Gorillaz figuruje téměř polovina skladeb z něj. Když se loni přiřítil Albarn se svým Africa Express jako záchrana na poslední chvíli, psali jsme o pokřávajících srdcích a naději, kterou s sebou Albarn přivezl. Návrat byl ale ještě velkolepější.

Po úvodní titulní The Mountain otevírá aktuální set track Happy Dictator. Namířený primárně na absolutní vládce středovýchodních zemí po zkušenosti z Albarnovy cesty do Turkmenistánu působil v kulisách současného Slovenska nepříjemně aktuálně. Berme to jako varování, kam až můžeme doklouzat. Pak už ale nastala spanilá euforická jízda, během které publikum nadšeně odměňovalo jak každý jeden song, tak každou animaci. Když z velké obrazovky za kapelou zamřoural směrem k davu 2-D svým prázdným unaveným pohledem v úvodu Feel Good Inc., dav jednoduše explodoval. Lekce z učebnice jak si podmanit čas a prostor.

MATEJ: Ku Gorillaz sa na spoločnú pieseň pripojila rockstar Joe Talbot. Idles hrali na main stage pár desiatok minút pred Gorillaz a pre mňa šlo o vrchol festivalového dňa. Solidarita sa dokazovala moshovaním, stagedivovaním a krikom. Nemoshujem často, pri kapelách ako Idles však ide o výnimku, ich odkaz bezpodmienečnej ochrany slabších, neochvejnej podpory každému, komu je ubližované, totiž nie je ani zďaleka rafinovaný. Kapela vám ho vypľuje do tváre, záleží im na tom, aby ste ho cítili každú sekundu ich koncertu, no tiež hodiny po. Neustála podpora Palestíny, typický stagedive gitaristu Marka Bowena, veslovanie, jednoducho láska. Celý čas si s nami koncert naplno užíval človek, ktorého v medzinárodných vodách pár mesiacov dozadu uniesol Izrael. Idles vytvárajú safe space pre každého, kto to potrebuje, ich koncert je zážitok, ktorý sa dá porovnať s máločím.

Prichádza upokojenie na Orange stagi. Vzhľadom na to, že Aldous Harding hrá bezprostredne pred Gorillaz, sa koncert rozhodlo vynechať mnoho ľudí z môjho okolia, nenechal si ho však ujsť práve frontman Idles, ktorý z boku sledoval, ako sa hudobníčka necháva unášať vlnami svojej prekrásnej diskografie. Málokto svoju hudbu prežíva tak veľmi ako ona; publiku neustále máva, usmieva sa od ucha k uchu. Popravde si neviem predstaviť, že sa jej podarilo niekoho neočarovať svojou jedinečnosťou. Atmosféra je aj naďalej výborná.