Učebna U56 na ZŠ Dukelských hrdinů je téměř prosta spacáků. Mnoho nocležníků a nocležnic se už Varů a filmů nasytilo, jiní plánují až závěrečný víkend a ještě tu nejsou. Přijíždějí jen někteří prezidenti, ale ti asi přespí jinde, ranní fronta na jedinou dostupnou sprchu by jim mohla vadit.
Upálení mistra Jana Husa přineslo do karlovarských ulic navzdory prodlouženému víkendu nepatrné zklidnění. Pod viditelným povrchem, v ocasech dlouhých front a na thermálských chodbách to ale pořád vře. Každá část festivalové komunity v závislosti na své roli denně něco (ne)dostává, má dáti či dává.
Na hlavní ulici vedoucí k hradišťskému kinu Hvězda přibylo nábytkářství a ezoobchůdek, největší pivní stan bere poprvé i karty a stará dobrá klobása už je k dostání pouze v jednom z dvaceti stánků s jídlem.
Letní filmová škola se toho nebojí, filmy pro všechny stařec i mládenc, mentální Konibar s tím nejlepším, co to znamená. Potkáme se na Slovácku?
Závěr festivalu patří rekapitulacím a žebříčkům. Pěkně si tu změť zážitků srovnat do šuplíků a poliček v naší mentální databázi.
Čím déle se člověk zapouští do místního režimu, tím častěji na něj i na ulicích dotírají podivné obrazy, které by se lépe a jistěji vyjímaly na plátnech kin.
Tradičně nejrušnější zahajovací víkend za sebou zametá poslední stopy, davy v ulicích řídnou, hustota smokingů na metr čtvereční klesla na přijatelnou hodnotu.
Proč vydáváme čas, energii a peníze, abychom v létě místo lezení po horách nebo plavání v moři trávili týden pobíháním mezi kinosály, když na filmy můžeme snadno koukat i doma v posteli?
Všechno se opakuje a variuje. Jednotlivé dny letošního ročníku začínají splývat v amorfní nehmotu, z níž příští rok zbude v další vrstvě mentální usazeniny jen to nejdůležitější.
Když ale Lynchova pocta Lauře Palmerové, kolem jejíž vraždy se točí všechny tři řady seriálu, míří do svých nejtemnějších a nejskandálnějších momentů, nepříjemné hemžení ustává.
Zapařená Sportovní hala se směje, když v úvodu Jiří Flígl upozorňuje, že při sledování bavorské „poprcávačky“ Kožené kalhoty v St. Tropez nás smích brzy přejde.
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.
Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.
Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.
Moravská letní atmosféra se sice z centra Slovácka vyváží jen těžko, promítané snímky ale ze světa nemizí s koncem Filmovky a požitek z nich si můžou vychutnat i další.
Potlesk vestoje, doprovázející závěrečné titulky, považuji za jednu z největších nesoudností, co jsem tu letos zažil.
Nemuseli přitom navštívit jediný z nepřeberného množství stánků s alkoholem, hospod, barů a nemilosrdně dunících klubů, stačí se poctivě držet programové nabídky.
Po pomalém, tlumeném, meditativním zážitku jdou dělat jen dvě věci, jít spát, nebo se nastřelit půlnočním filmem. Volím druhou možnost.
V honosně působícím Puppu otevírá projekci festivalová znělka s Dennym DeVitem. Nepatří mezi mé nejmilejší, ale na rozdíl od některých jiných není nudná.