Nad Thermalem temně hřmí (KVIFF 2023)

Letos to bude sedmapadesát let, kdy se, tehdy ještě v Mariánských lázních, poprvé uskutečnilo to, co dnes známe jako Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Jediná áčková filmová přehlídka na našem území přivede do města, v němž proti sobě zápasí pitoreskní kýč a poctivé sudeťáctví, každoročně tisíce akreditovaných návštěvníků. Letos láká zejména na několik hvězd vyšší zářivosti, bohaté zastoupení tuzemských tvůrců v obou soutěžních sekcích a možnost podívat se na snímky, které již uspěly v Cannes, Berlíně či na jiných světových festivalech.

Karlovy Vary, Tržnice. Za zlověstného hřmění se mnou vystupují ti, kteří vyměnili přeplněné vlaky za autobus a během dvouhodinové jízdy z Prahy si zvládli naplánovat itinerář projekcí na několik dní dopředu. Vary jsou zatím jen lehce navlhlé, ohromná průtrž mračen má teprve přijít. Do Thermalu, centra festivalového dění, se k červenému koberci sjíždí hvězdní hosté. Moderátora vítajícího Jiřinu Bohdalovou přeruší další hrom, ale o Russella Crowea jeví početná skupina fanoušků notný zájem i přes déšť.

Hotel Thermal není v době slavnostního zahájení a ukončení příliš vlídné místo pro člověka bez smokingu či večerních šatů. Lázeňská promenáda směřující k slavnému grandhotelu jako by se vlivem počasí začala měnit v kulisy námořního dramatu Master & Commander: Odvrácená strana světa, které tu má Crowe v sobotu osobně uvést. Šťastlivci s deštníky se co nejrychleji brouzdají ke svému cíli, promočený zbytek se ukrývá po střechami zakrývajícími blahodárné prameny.

V honosně působícím Puppu otevírá projekci festivalová znělka s Dennym DeVitem. Nepatří mezi mé nejmilejší, ale na rozdíl od některých jiných není nudná. Promítá se komediální drama Dospěláci od amerického režiséra Dustina Guye Defa. Tři posmutnělí sourozenci v něm po letech odloučení tráví v rodném městě chvilky nabité melancholií i eruptivní radostí. Hlavní pozornost na sebe strhává Micheal Cera v roli nejstaršího bratra. Jeho postava střídá otravnost s trapností a tu zas se sympatickým spiklenectvím, což přidává diváckému zážitku další vrstvy.

Ty by se naopak jen těžko hledaly ve „feministickém body hororu“ Narušitel režisérky Jennifer Reeder. Snímek, v němž krev teče z nosu, záchodu i dortu, ukazuje feminismus v naivitě, která nahrává spíš jeho odpůrcům, než aby konvenovala příznivcům. Mladé dívky v americkém městečku se musí spojit, aby odhalily sériového vraha, s nímž je spřízněná snad každá mužská postava.

fotogalerii z prvního festivalového dne najdete tady

Když společně s menšinou diváků, která během Narušitele neopustila sál (většinou proto, že film prospala) odcházím po očekávatelném konci z kina, míjím dlouhý zástup slavnostně oblečených hostů čekajících na rozvoz do hotelů nebo za další zábavou. Postávání jim zpříjemňuje ohňostroj, který v ohlušování zamlženého nebe nad Thermalem vystřídal hromy. Na vychutnávání přítomného okamžiku není moc čas, ve Varech musí být člověk hlavou pořád v nedaleké budoucnosti, zítra je třeba vstát před sedmou, abych si rezervoval lístky na neděli. Než bude pozdě.