S kytaristou Dominikem Klesou došlo na inspirativní rockové formace a početné nerdské záliby, které se promítly do nové desky, ale nejen to. O cestování, skladatelských finesách nebo o politickém tlaku v okolních zemích.
Mít své modly na paměti a z jejich odkazu vycházet, avšak s plnou vervou investovat do vlastního posunu: to je filozofie stoner doom formace Acid Row, která Black Sabbath bere jako součást své DNA, nedá dopustit na tradiční formát dlouhohrajících desek, ale nebojí se ani experimentů se syntezátory. S kytaristou Dominikem Klesou však došlo i na další inspirativní rockové formace a početné nerdské záliby, které se promítly do nové desky Magic. Po jejím křtu na palubě pražské lodi Cargo Gallery v půlce května se kapela na stejné místo vrátí 30. září během debatního a koncertního happeningu na podporu studentských protestů v Srbsku Lajf Aid 4 Srbija #5 (autor rozhovoru happening organizuje – pozn. red.).
Kde jsi zrovna byl, když zemřel Ozzy Osbourne?
S celou kapelou jsme natáčeli video ke skladbě Let’s Find Out. Byli jsme zavření v malé místnosti a točili jednoduché záběry jen našich tváří. Byl tam mezi námi výborný vibe a náš zpěvák Alex, který si zprávu přečetl online, nám to nechtěl říct, dokud to nedotočíme. Až jsme vše dodělali, přišel a řekl: „Kluci, mám blbou zprávu. Odešel Ozzy.“ Rovnou jsme tam poslali nějaké panáky.
Chtěli jste vyrazit do Birminghamu na benefici?
My jsme už tehdy věděli, že budeme tou dobou na turné, přesněji na festivalu Bear Stone v Chorvatsku. Strávili jsme tam víkend a během neděle koukali na záznamy. Celý den jsme bojovali s kocovinou na gaučích s lahváčema a koukali.
Bear Stone mě láká už dlouho. Mám velkou slabost pro stoner-rockové kapely Greenleaf a Valley of the Sun. Kdo tam hrál z tvých oblíbenců?
Už druhý rok tam hráli High on Fire, což byl pro tak malý festival raketový vzestup. Říkal jsem si, že to bude super akce. Plus je vždy skvělé, když je areál v přírodě. Letos tam jsou Uncle Acid & The Deadbeats, což je moje velká srdcovka. Vychází z raných Sabbathů. Ale když jsme tam byli my, tak tam hráli třeba Monolord. Jsou pro nás taky velkou inspirací, ale nikdy jsme je neviděli live. Přirozeně jsme na ně byli nastoupený, celá kapela v první řadě.
Tenhle rozhovor vznikl k příležitosti vydání alba We Are Together Again, které pro mě v tichosti potvrzuje vše, co si s Willovou tvorbou spojuji: trpělivost, pozornost, a hluboké, trvalé odhodlání k propojování lidí, míst, a neviditelných nitek, které je spojují.
Během akcí se kousavě zubí trojice performerů a režisérka Lucia Repašská, s níž jsem měl možnost mluvit o novém projektu chystaném na listopad, starých horolezcích i nestárnoucích (head)bangerech.
„Fronta je tady v podstatě konstantní od začátku do konce. Tím, že máme omezenou kapacitu, se to nedá úplně přesně rozdělit, ale největší nápor bývá asi ráno," říká Veronika Schieblova, kterou jsme vyzpovídali na Rock for People. Bude to služba budoucnosti?
O tom, jak může být absence dohledu nad nahrávacím procesem děsivá nebo proč až nyní přizvali na desku první hosty, jsme se vedle frontmana Filipa bavili s bubeníkem Matějem Boudou a klávesistou Lukášem Klavrzou.
V únoru mu vyšla debutová deska pod vlastním jménem nazvaná Planeta Pluto. Na rozhovor David přichází s futrálem od banja a vysvětluje, že pak míří rovnou na zkoušku.
S Terezií jsme se sešly v jejím bytě a ve společnosti psa Starka se hodinu bavily o fascinujícím violoncellu, o tom, kdy hudba houstne nebo jaká je ta marvelovská a samozřejmě o tvorbě Hildur Guðnadóttir.