Will Oldham: Kde věci začínají a kde končí

S hudbou Willa Oldhama jsem se poprvé seznámil v době, kdy jsem sám začínal psát písničky a hledal jsem směr, kterým se budu ubírat. Pozdní devadesátá léta byla neobyčejně plodná doba, bohatá na určující a autentické hlasy. K Willově tvorbě se od té doby vracím a pomáhá mi růst.

Zatím jediné vystoupení Bonnie „Prince“ Billyho v Česku proběhlo v roce 2008 v Praze, se Scrape Sound Inc. jsme byli u toho. Začalo to jako obdiv z povzdáli, ale postupem času se mezi námi vytvořilo osobní pouto pramenící nejen z hudby, ale i ze sdílených hodnot: zvědavosti, otevřenosti a víry v to, že komunita je něco živého a neustále se měnícího. Po letech Will přispěl k našemu projektu s Andreou Knotkovou Golden Spine a později nám v Lousville zařídil vystoupení dalšího projektu fyield v rámci turné Future Landscapes.

Tenhle rozhovor vznikl k příležitosti vydání alba We Are Together Again, které pro mě v tichosti potvrzuje vše, co si s Willovou tvorbou spojuji: trpělivost, pozornost, a hluboké, trvalé odhodlání k propojování lidí, míst, a neviditelných nitek, které je spojují.

Co tě na tvůrčím procesu v hudbě dokáže i dnes překvapit?

Mám pořád pocit, že mě překvapuje úplně všechno. Zároveň si ale asi neuvědomuji věci, na které jsem si už zvykl a spoléhám na ně, prostě je beru jako samozřejmost.

Překvapuje mě, jak malý odstup jsou lidi schopni si dát a podívat se na věci z jiného úhlu, hlavně u tvorby hudby. Zdá se mi, že i mezi hudebníky chybí jakési hlubší zkoumání, spíše se tak plácají, než aby se snažili skutečně prozkoumat, co dělají.

To mě asi překvapuje nejvíce.