Během akcí se kousavě zubí trojice performerů a režisérka Lucia Repašská, s níž jsem měl možnost mluvit o novém projektu chystaném na listopad, starých horolezcích i nestárnoucích (head)bangerech.
Zběsilé hemžení po pódiu za zvuku elektrických kytar a salv stroboskopického blikotu. Návštěva hostilního hosta neodbytně hovořícího o smrti. V šest ráno započatá promenáda připomínající výjev z cizího snu. Inscenace a performance D'epogu, tedy platformy pro současné performativní umění sídlící v Brně, se co do charakteru mění, avšak všem je vlastní prozkoumávání různých forem intenzity. „Theatre sucks. We bite,“ cení jejich web slibně zuby. Během akcí se pak neméně kousavě zubí trojice performerů – Zdeněk Polák, Janet Tišina Prokešová, Zuzana Smutková – a režisérka Lucia Repašská, s níž jsem měl možnost mluvit o novém projektu chystaném na listopad, starých horolezcích i nestárnoucích (head)bangerech. (Aktuální možnost vidět D'epog v akci: Akční scéna s dublérem)
Občas se mi zdá, že nejvíc nutkavě píšu o umělcích, kteří jsou sami poháněni nutkavostí. Čím jsi zrovna teď posedlá ty?
Vytvářením paralelní reality. V mém okolí je hodně lidí, kteří hrají hry. Já jsem jim však nikdy nepropadla, vyrůstala jsem bez počítače a znám akorát tak Tetris. Nicméně právě díky nim jsem si uvědomila, že dělám totéž, ale s reálnými lidmi – game design prováděný v realitě.
V jaké alternativní realitě tedy přebýváš aktuálně?
Momentálně jsem fascinována principem statičnosti. S kolektivem D'epog připravujeme tvar na téma vynalézavosti. V tom, co se může jevit jako stav, objevujeme proces. V podstatě zkoumáme, jak být svobodný ve vězení, jak běžet, a přitom se nehýbat.
Představuje toto tvoření mikrosvětů spíše únik od reality nebo její rozšíření?
Určitě rozšíření. Realitu uchopím, vypreparuji a zkoncentruji – jako bych zachytila blesk, zkondenzovala výboj do kontejneru a jeho gigantickou energii dala k dispozici dál. Konzervování esence reality je mým východiskem pro performance i divadlo. Nesnažím se inscenovat umění, ale život.
„Fronta je tady v podstatě konstantní od začátku do konce. Tím, že máme omezenou kapacitu, se to nedá úplně přesně rozdělit, ale největší nápor bývá asi ráno," říká Veronika Schieblova, kterou jsme vyzpovídali na Rock for People. Bude to služba budoucnosti?
O tom, jak může být absence dohledu nad nahrávacím procesem děsivá nebo proč až nyní přizvali na desku první hosty, jsme se vedle frontmana Filipa bavili s bubeníkem Matějem Boudou a klávesistou Lukášem Klavrzou.
V únoru mu vyšla debutová deska pod vlastním jménem nazvaná Planeta Pluto. Na rozhovor David přichází s futrálem od banja a vysvětluje, že pak míří rovnou na zkoušku.
S Terezií jsme se sešly v jejím bytě a ve společnosti psa Starka se hodinu bavily o fascinujícím violoncellu, o tom, kdy hudba houstne nebo jaká je ta marvelovská a samozřejmě o tvorbě Hildur Guðnadóttir.
Rozhovor o atmsféře ideální k naslouchání, letech ve Slezsku i o vlastním monikeru, kterým už není šedá myš.
Trnavský rapper Zandome o důležitosti nastavování vlastních hranic, sebehodnotě, drzosti a nečekaných spolupracích na albu Identita.