V únoru mu vyšla debutová deska pod vlastním jménem nazvaná Planeta Pluto. Na rozhovor David přichází s futrálem od banja a vysvětluje, že pak míří rovnou na zkoušku.
Pražský hudebník David Herzig je jednou ze stálých postav české alternativní scény. Nejčastěji je o něm slyšet v souvislosti s kapelou Bert & Friends, tvoří ale také scénickou hudbu k divadelním představením, elektroniku pod pseudonymem Lotus Wash nebo drhne trampské country pecky v rámci uskupení Borcov Kanada. V únoru mu vyšla debutová deska pod vlastním jménem nazvaná Planeta Pluto. Na rozhovor David přichází s futrálem od banja a vysvětluje, že pak míří rovnou na zkoušku.
Oproti tomu co jsi vydával dřív, je Planeta Pluto celkem skok v náladě. Ne že by tvoje elektronické věci byly nějak zvlášť temné, ale tyhle písničky mají hodně bezprostřední vibe.
Motivací pro mě bylo zkusit si proces vzniku desky od začátku do konce. Chtěl jsem udělat něco, s čím bude posluchači – potažmo mně – dobře. Byla to pro mě i forma útěku. Album začalo vznikat v letech 2022–2023, svět se od té doby hodně proměnil a na každého člověka to vyvíjí nějaký tlak. Zároveň bylo po covidu. Chtěl jsem vytvořit zvukové a náladové prostředí, kde okolní věci zmizí. Proto jsou tam motivy vesmírného trampování. Deska v podstatě představuje útěk z planety. Je jiná i proto, že každé album je bod v čase a mezi těmi body se u mě stalo spousta věcí. Moje estetika se vyvíjela, jsou za tím dlouhé procesy hledání a přemýšlení. Dřívější tvorbu motivovaly jiné věci, byla to cesta do abstraktního světa čistě zvukových koláží. Tady už jsem chtěl komunikovat s lidmi. U elektroniky jsem se setkal s tím, že pro spoustu lidí to byla jen „šumová stěna“, které nerozuměli. Jakmile lidé v hudbě neslyší slovo a zpěv, vnímají ji omezeně. Tak jsem si chtěl zkusit dát tam nějaký statement, vyjádřit se i slovem.
Takže jsi chtěl být víc v kontaktu s posluchačstvem? To byl jeden z impulsů?
Jo, chtěl jsem nastolit komunikaci přes slova. Dlouho jsem ale nevěděl, jestli to vůbec vydám. Nejdřív jsem nahrál první song, kam jsem dal svůj hlas a text, a pak jsem ho opatrně pouštěl lidem z nejbližšího okolí. Čekal jsem, co na něj řeknou. Ten kruh jsem postupně rozšiřoval a zjistil jsem, že to lidé přijímají a že je to v pohodě. Ale byla tam velká nejistota, jestli tohle vůbec můžu udělat.
S Terezií jsme se sešly v jejím bytě a ve společnosti psa Starka se hodinu bavily o fascinujícím violoncellu, o tom, kdy hudba houstne nebo jaká je ta marvelovská a samozřejmě o tvorbě Hildur Guðnadóttir.
Rozhovor o atmsféře ideální k naslouchání, letech ve Slezsku i o vlastním monikeru, kterým už není šedá myš.
Trnavský rapper Zandome o důležitosti nastavování vlastních hranic, sebehodnotě, drzosti a nečekaných spolupracích na albu Identita.
„V určitý moment mi ale došlo, že lidé potřebují zejména radost. Nemyslím, že by někdy existovala doba, v níž by ji lidé nepotřebovali nebo ji neocenili, ale právě nyní je jí možná obzvlášť třeba," říká Joshua Idehen, který své album I Know You’re Hurting, Everyone Is Hurting, Everyone Is Trying, You Have Got to Try představí na letošních Colours of Ostrava.
Scházíme se v prostorném bytě v pražských Dejvicích u Doroty doma, nejsem tu poprvé, společně tvoříme hudební dvojici PoloMy. Z trouby začíná vonět pečené kuře, synův oběd a snad i trochu pro návštěvu. Čerstvě vyprané prádlo je třeba před rozhovorem pověsit, uvařit kávu, pohladit psa a začít s rozhovorem v kuchyni.
Miro Tóth je doma zejména na experimentální scéně, jeho žánrový rozptyl osciluje od ambientu, divokého free jazzu nebo industriálu až k opeře, kvůli které jsme se vlastně jednu květnovou neděli potkali. Na vyzvání festivalu NODO | Dny nové opery Ostrava připravil postapokalyptickou operu Bílá smrt.