Joshua Idehen: „Jít cestou nestydaté pozitivity"

„V určitý moment mi ale došlo, že lidé potřebují zejména radost. Nemyslím, že by někdy existovala doba, v níž by ji lidé nepotřebovali nebo ji neocenili, ale právě nyní je jí možná obzvlášť třeba," říká Joshua Idehen, který své album I Know You’re Hurting, Everyone Is Hurting, Everyone Is Trying, You Have Got to Try představí na letošních Colours of Ostrava.

„The world according to your mum doing the washing.“ Prostými slovy začíná skladba Mum Does the Washing od anglicko-nigerijského hudebníka, básníka a performera Joshuy Idehena. Následuje rychlý výčet různých režimů, náboženství i zlozvyků, verše jsou částečně adaptovány, každopádně máma stále pere. Smutné, chytré i zábavné. Pravdivé. Titulní skladba loňského EP se dočkala nominace na prestižní britskou Forward Prizes for Poetry v kategorii Best Single Poem – Performance a nechybí ani na Idehenově dlouhohrajícím debutu nesoucím pozoruhodný název I Know You’re Hurting, Everyone Is Hurting, Everyone Is Trying, You Have Got to Try, vycházejícím 6. března. V záplavě v lepším případě melancholicky nostalgických, v tom horším dystopických nahrávek z poslední doby je pozitivita Idehenovy prvotiny přímo podezřelá. Právem.

„Vydrž, Joshua jen zaplatí a hned se ti bude věnovat.“ Vytáhlý hubený chlapík si od pultu groningenského record storu Plato odnáší hromádku LP, na jejímž vršku rozeznávám signifikantní obal alba Fionny Apple The Idler Wheel Is Wiser Than the Driver of the Screw and Whipping Cords Will Serve You More Than Ropes Will Ever Do. Joshua Idehen se podívá na moji plátěnku, která také neskrývá nic jiného než vinyly, nezbývá než se na sebe usmát. Podobné postižení. Uvelebíme se ve stoje v rohu místnosti zaplněné regály desek, v níž je umístěna improvizovaná backstage. Plato tradičně hostí jednu z denních scén festivalu Eurosonic Noorderslag, na jehož letošním ročníku vystoupil Idehen hned třikrát. Slušné skóre na to, že byl se svým týmem v Groningenu sotva dvacet čtyři hodin.

Rozhovor provází zvukovka Idehenova spoluhráče Ludviga Parmenta, který testuje klávesy a Ableton, náhlé raveové víry v malém prostoru působí hodně neobvykle. „Miluju taneční hudbu. Myslím, že jsem se jí podvědomě chtěl věnovat vždycky,“ reaguje Joshua Idehen na konstatování, že jeho novinka je vysoce taneční, což v rámci jeho předešlé tvorby nebývalo úplně zvykem, a pokračuje: „Vždycky jsem se divil, proč nikdo nikdy nenahrál taneční album s mluveným slovem. Teda snad kromě pár lidí jako Maxi Jazz nebo možná The Streets, pokud se tedy o nich dá podobným způsobem mluvit. Pro mě to byl vždycky sen a když jsem přišel do Stockholmu a dostal příležitost pracovat s Ludvigem, tak jsem toho musel využít. Byla to šance, kterou jsem si nechtěl nechat ujít a naštěstí potkal někoho, kdo se mě na té cestě rozhodl doprovodit.“ Slova z jeho básně Illegal Hit najednou dostávají zcela nový význam: „A song to bring the lights back up, a dance for when I'm rough/ When I step out of a storm, I shimmy all that water off.“