Pohnout životem a najít barel teplého medu (Tereza Richtrová)

S Terezou jsme si povídaly nejen o její debutové desce Místa/Krajiny, ale i o tom proč se jedná o dílo tak osobní, proč mělo vzniknout a jak je důležitá její spolupráce s producentem Martinem Evženem Kyšperským. Tématem bylo i putování po krajinách vlastní duše, odchod z divadelního prostředí a hledání nových perspektiv.

Tereza Richtrová byla ještě donedávna známou tváří pořadu Dobré ráno. Jako divadelní herečka se prošla po prknech scén v Olomouci, Ostravě a Brně a má za sebou pestrou škálu rolí. O něco méně se ale ví, že si vymýšlela písničky, které se jí uchovávaly někde hluboko v paměti a postupem času se začaly hlásit o slovo. S Terezou jsme si povídaly nejen o její debutové desce Místa/Krajiny, ale i o tom proč se jedná o dílo tak osobní, proč mělo vzniknout a jak je důležitá její spolupráce s producentem Martinem Evženem Kyšperským. Tématem bylo i putování po krajinách vlastní duše, odchod z divadelního prostředí a hledání nových perspektiv.

S Terezou jsme se setkaly poprvé v olomouckém Divadle Na cucky. Byla čerstvou absolventkou JAMU, osobností, která ze sebe na pódiu vypustí duši, maká na sobě, neustále něco vymýšlí a dost možná přesahuje sebe samu. Po čase jsme se setkaly před kamerami Dobrého rána. Pozice se mění, s otázkami přicházím já a na obrazovce se usmívá dáma, která se chystá s celou rodinou na velkou cestu do Japonska. Je rozumné odjet tak daleko měsíc před vydáním debutové desky? „Mívala jsem ráda, když jsem v den premiéry v divadle měla jinou práci, nejlépe hodně a dotahovala jsem resty. Člověk pak neměl čas přemýšlet nad tím, jak to večer dopadne. A tak je to i s touto cestou. Takže mě to Japonsko trochu zachraňuje. Hodilo se mít to stanovené, alespoň jsem věděla, že, než stihnu čajový obřad, musí být hotové veškeré podklady pro desku, protože ta vyjde pár dní po mém návratu.“

NÁVRATY DO PODYJÍ

Tereza se rozvypráví, jak s druhým mateřstvím, překročenou čtyřicítkou a přestěhováním se do Prahy přichází potřeba vyslat ven písně, které by mohly být střípky minulost. „Na desce jsou pro mě důležitá místa, kraj Podyjí, kam se vracím a který jsem neopustila. Nicméně k rozhodnutí tu desku udělat došlo díky tomu, že jsem se odstěhovala do Prahy. Možná, že kdybych zůstala na Moravě, tak neexistuje.“

S Martinem Kyšperským se Tereza zná dlouho a kdysi jí přislíbil roli v klipu kapely Květy. Nakonec ale vybral její spolužačku, což ji tehdy urazilo a na Martina zanevřela. Jenže jeho hudební produkce k ní promlouvala dál. Rozhodování, koho pro spolupráci na desce osloví bylo dlouhé a váhavé a vedlo k zakopání válečné sekery. Jak sama říká: „Ve čtyřiceti už na to kašlu.“ Pošťouchnutí přišlo i na workshopu Lenky Dusilové, kde pochopila, že pokud chce jít vlastní hudební cestou, musí udělat první krok sama. Takže šla a oslovila právě Kyšperského, protože byl pro její hudební představu zkrátka nejvhodnější. Jiná potíž přišla s tím, jak svou hudební představu Martinovi předat. „Já už aktivně nehraju a neumím noty, měla jsem melodie a texty jen v hlavě. Takže jsem mu je dokola předzpívávala a on pod ně hledal na kytaru melodii a celé to následně zahustil svou hudbou. Někde můj hlavní nápěv zůstal beze změny, jinde jsme hledali trochu déle, ale nakonec jsme se našli, což byl skvělý pocit. Mnoha písním to pomohlo, některé melodie byly spíš jen nápěvy, a i když jsem je ve své hlavě slyšela v té hudební plnosti, Martin z toho nakonec udělal mnohem zajímavější věc, která nikdy nešla proti původnímu textu.“