

Hodná holka, hodná žena (Lorde)
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.


Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.


Oslavy vrcholí, dojímání střídají exploze energie. Netřeba se ale ubavit k smrti, naopak naskýtají se příležitosti zastavit a třeba i přehodnocovat. Pohoda vždycky nabízela vše z toho, a ještě trochu víc.



Areál praská ve švech. Vedle všudypřítomné hudby se od rána rozjíždí i debaty, vědecké přednášky a divadla. Neztratit se ve změti všech programových položek může dát zabrat. Jednodušší je nechat se jimi konejšivě nést.



Výměna oldschoolových fanoušků The Cure za tradiční pohoďáckou směsici návštěvnictva. Příjemně vláčné rozbíhání festivalového provozu. Triumfálnímu návratu Damona Albarna na trenčínské letiště nahrávalo po celý den i počasí pod mrakem, které jako by chtělo konečně odměnit organizátory za extrémy předešlých ročníků. Kde ale najít nejlepší kávu?



Jeden z narozeninových dárků dostala Pohoda už před začátkem festivalu. Prodloužená smlouva na pronájem trenčínského letiště zaručuje tradiční kulisy i do dalších let.


Začít popisem výjimečnosti a seznamem úspěchů, které se pojí s téměř třemi dekádami existence virtuální skupiny, by bylo jednoduché. Damon Albarn a Jamie Hewlett by však o něco podobného pravděpodobně nestáli. Gorillaz jsou říší rozmazaných hranic někde mezi realitou a fikcí, hudbou a animací, životem a smrtí. Kde jedno končí, začíná druhé, a naopak. The Mountain je toho dokladem.


P/\ST se přestala schovávat za teatrálnost a přehuštěnou abstrakci, aniž by se zbavila svého experimentálního étosu.



O tom, jak může být absence dohledu nad nahrávacím procesem děsivá nebo proč až nyní přizvali na desku první hosty, jsme se vedle frontmana Filipa bavili s bubeníkem Matějem Boudou a klávesistou Lukášem Klavrzou.



O nečekaném průniku světů skupin Dukla a Berlin Manson. Gaanz, prostě se kompletně vypařit.



Pozvi ma, neprídem vpadá pod rukama Robina Galii přímo do smířeného povzdechu nad bullshitem „povinných“ společenských akcí přetékajících sociálním kapitálem a trapnými small talky. Sedmá řadovka nachází Katarzii zavřenou doma a snící o utopii, snad i spokojenou, zároveň ale stále pochybující a pozorující pokřivené dění za záclonami.



Když jsme loni přejížděli hranice, bylo to jako vpadnout do bojové zóny. Náměstí plnily demonstrace na podporu neziskových organizací a ministryně Šimkovičová zasazovala svobodné kultuře jednu ránu za druhou.






„Moc jim to neulehčili,” slyším na schodech z podzemí Café V lese na adresu právě dohrávajících Vellocet Roll.



Nikdy jsem moc nerozuměl, jak lidi mohou propadnout různým prorokům a jejich kázáním, při pohledu na Jacka Barnetta jsem ale chápat začal.



„Teď přijde Adam,“ ozvalo se vedle mě v očekávání frontmana Berlin Manson.



Na první pohled obyčejné město se změnilo v neobyčejnou scenérii výjimečné hudby. Organizátoři prostě vědí, kde se skrývá magie.



Jedinečnost pohody je neoddiskutovatelná, jako by bylo cool nebýt úplně cool. Tuhle energii na jiném festivalu nezažijete.



Fontaines D.C. od prvních sekund ukazují, proč jsou momentálně jednou z největších koncertních kapel, kterou by měl chtít do line-upu každý festival.



Předpověď a program nabádá k optimismu, náhrada v podobě Damona Albarna a Africa Express přináší naději, kterou nejen Slovensko potřebuje.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.