Deadletter: Kontrast je silný nástroj
O nadužívání žánrové nálepky, vlivu korporací a těžkých začátcích v Londýně jsme si v předzvěsti letní záplavy koncertů a festivalů povídali s frontmanem Zacem Lawrencem.
Mimo čas a prostor? (Sharpe 2025)
Navzdory tíživému slovenskému kontextu je místem, kde je stále možné věřit v sílu kultury utvářet budoucnost, ve které nebude potřeba bojovat každý den o její holé přežití.
Kouzlo nehybného měsíce (Warhaus)
Večer ve vyprodané Arše+ byl ale důkazem, že belgický zpěvák je především vypravěč, kterému byste dokázali viset na rtech celou noc.
Rychlé a silné obejmutí (Bariel AV)
Během loňského roku hned několik kapel, se kterými jsem dělal rozhovor, naráželo na význam komunity. V lecčem nadužívaný pojem, ale...
Nejlepší texty Full Moonu 2024: V nejhezčí fázi (Severní nástupiště)
Na dohled karlínským korporátním komplexům jsme rozebírali, jestli se na některých místech v Praze dá stále zakusit skutečná svoboda, nebo zda nám už zbývá jen útěk do divočiny.
Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Co to všechno stojí (Anki)
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního roku.
Až na krev (Dušan Vlk)
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Temné prapory unavených těl (Lunchmeat Festival 2024)
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Poměry techna a pisoárové rubriky (Lunchmeat Festival 2024)
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Experimenty v času a prostoru (Moody Moon Noize 2024)
Není tajemstvím, že na Moody Moon Noize hrají prostory stejně významnou roli jako to, co se v nich odehrává. „Kdybych neměl fotky, nevěřil bych, že se to stalo.“ My taky.
Ustát nakloněnou rovinu (Pop Messe 2024)
Pop Messe po roce zažilo další, tentokrát naštěstí neimprovizovaný přesun přes Brno a v areálu přiléhajícímu k výstavišti nachystalo svou vylepšenou podobu.
Všechno ještě není ztracené (Colours of Ostrava 2024)
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Maxl Walmsley-Pledl (Klangphonics): Sociální sítě jsou požehnání i prokletí
S kytaristou a hlasem Klangphonics Maxlem jsme se bavili o sociálních sítích, hře na alpský roh nebo o hraní na parkovišti.
Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Ať je tahle noc nekonečná (Fvck_Kvlt + Dušan Vlk)
Už dvě hodiny před začátkem sedím v přízemním baru Akropole, kde několik jedinců zkouší štěstí a poptává lístky na beznadějně vyprodanou akci ze série Pulz.
Všichni jsme tu kámoši (Shame)
Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.
Plamen ve tmě (Föllakzoid)
Scénu na vysokých podpatcích, jejichž klapání dotváří motivy některých skladeb, opanuje s kytarou až někde u kolen vůdčí osobnost skupiny, Domingæ.