Temné prapory unavených těl (Lunchmeat Festival 2024)

fullmoonzine.cz
fullmoonzine.cz

Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.

Reklama

Týdenní maraton je u konce. Vzduch je prosycen vlhkostí a lehkou únavou, pro věrné a vytrvalé jsou připraveny ještě zbývající exkurzy do často netušených hudebních krajin. Zbývá naposledy sestoupit po schodech a nechat se ještě jednou utopit.

Bavících se hloučků před Veletržním palácem znatelně ubylo, stejně tak těl povalujících se na lehátkách a gaučích uvnitř. Když pár minut před začátkem nedělního programu vpluju do Studia Hrdinů, najdu všechny duše koncentrované na betonových stupních hlavního sálu. Konverzace jsou tiché, vyčerpání předchozích nocí visí ve vzduchu.

Šepot rázem utínají první tóny Il Quadro di Troisi. Jdou na to zlehka, subtilní rytmy, nádech italského písničkářství přecházející až někam k trip hopu. Projekce v uklidňujícím rytmu střídají obrazy vzájemně se propíjejících barev, rozšiřujících se letokruhů a tvarů vzdáleně připomínajících hlavu můry. K tomu čarovný hlas Evy Geist, podmaňující si bez problému celý prostor. Tohle by šlo, běží mi za zmoženýma očima. Jak set postupuje, místa na schodech se vyprazdňují a naopak dřevěný parket se houpe pod řadou postav čím dál víc. Tempo zrychluje, taneční beaty se derou na povrch. I přes absenci zakládajícího člena Donata Dozzyho italský soubor doručil své vyprávění o snech, hvězdách a černých dírách ve formě jako ušité pro závěrečný večer a nabuzení publika.

Klid se ve vzduchu nevznášel dlouho. Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory. O pár chvil později rozpoutává Aïsha Devi větrnou bouři podepřenou mocnou ozvěnou basů. Její loňské album Death Is Home je osobní reakcí na zneužívání a pocity izolace, kterými si prošla, a odpověď je to víc než rázná. Takhle jsem si vždycky představoval džihád valící se z Arrakisu, Devi drtí sál před sebou, nezbývá než pomalu ustupovat. Poslední beaty se mi tak zařezávají do zad, zatímco stoupám schodištěm fungujícím po čtyři dny jako portál do jiné dimenze. See you dancin zase za rok!

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama