Maxl Walmsley-Pledl (Klangphonics): Sociální sítě jsou požehnání i prokletí

Klangphonics se zjevili zničehonic uprostřed pandemického bezčasí, kdy si řekli o pozornost nevšedním pojetím techna provozovaného na pračku, pilu nebo tlakový čistič. To, co vzniklo jako snaha o krátké a zábavné virály v časech, které nepřály živému hraní, se rychle změnilo v poznávací znamení kapely, která je s nekonečným techno experimentováním již neodlučně spjatá. S kytaristou a hlasem Klangphonics Maxlem Walmsleym Pledlem jsme se bavili o sociálních sítích, hře na alpský roh nebo o hraní na parkovišti.

Z vaší tvorby je zřejmé, že se snažíte k technu přistupovat jinak. Jak o tom přemýšlíte?

Abych byl upřímný, nepřemýšlíme aktivně o tom, že bychom se snažili být jiní. Pokud jsme, je to spíš tím, že nemáme typické producentské pozadí, a to se možná projevuje ve způsobu, jak děláme hudbu. Dřív jsme hráli všechno živě, takže nám zůstala láska k používání akustických nástrojů, to jsou naše kořeny. Nevidím důvod tento koncept měnit jen na základě toho, že je naše hudba teď víc elektronická.

Loňský singl Shapes in the Spray přináší těžší zvuk než vaše předchozí tvorba. Je to ukázka směru, kterým chcete jít jako kapela dál?

Jasně, je to určitě těžší než předchozí věci, ale není to nutně ukázka směru, kterým se chceme ubírat. Abych byl upřímný, většina skladeb, které se objeví na nadcházejícím albu, je mnohem odlehčenějších a nejsou ani tolik techno. Závisí to vždycky na náladě při skládání a emocích, které cítím zrovna ten den. Miluju tolik různých druhů hudby, které mě zároveň inspirují, že bych se nikdy nemohl zaměřit jen na jeden konkrétní subžánr, i kdybych se snažil sebevíc.

V singlu můžeme slyšet hlas filozofa a buddhisty Alana Wattse, proč jste si vybrali právě jeho?

V době skládání jsem sledoval dost jeho starých videí a hodně jeho myšlenek ve mně rezonovalo. Cítil jsem, že ta skladba vyjadřuje určitou emoci, tak jsem do ní zkusil přidat mluvené slovo, a zdálo se mi, že to funguje. „Shapes in the spray“ a další věci, které tam jsou, není ve skutečnosti přesně to, co řekl, ale je to výsledek smíchání dvou jeho citací. Chtěl jsem něco abstraktnějšího, co by nechalo prostor pro interpretaci.

Když se bavíme o buddhismu a abstrakci, jak důležité je pro vás spojení s přírodou a okolním prostředím? Máte živý set nahraný uprostřed lesa...

Je to všechno hlavně o tom, že přidáš do hudby takové prvky, které prohloubí prapůvodní emoci, která za ní stála. Může to být mluvené slovo, nebo v případě našeho lesního setu právě okolní prostředí. Výběr místa je pro nás hrozně důležitý, chceme, aby odpovídalo emocím otisklým do hudby. Kdybychom hráli lesní set někde na parkovišti, mělo by to pro nás i posluchače jiný význam a vzbuzovalo úplně odlišné pocity.

Váš nejnovější singl Ich Brauch Mehr Bass využívá sampl alpského rohu.

Chtěli jsme nahrát na sítě videoklip, který jsme si pracovně nazvali When Germans Play Techno, a s tím přišel i nápad na použití rohu. Původně jsme ho neplánovali vydat jako plnohodnotný singl, ale alpský roh fungoval líp, než jsme čekali.

Prorazit vám pomohla sociální média. Vidíš je jako nedílnou součást hudebního průmyslu, nebo bys je raději odfiltroval?

Sociální sítě můžou být požehnáním i prokletím. Na jednu stranu můžou umělci propůjčit velkou moc, což může být rozhodně super věc. Zároveň to ale znamená, že se z nich stal způsob, jakým dnes měříme úspěch jednotlivých interpretů. Hodně z nich tak může mít problém dostat se k nějaké opravdové příležitosti, pokud prostě nemají dostatečně velká čísla na sítích. A to i když mají setsakra dobrou hudbu. To je špatně. My máme štěstí, že jsme našli cestu, která funguje, ale uvědomujeme si, že ne každému se tohle může povést.

Dříve jste chtěli více zapojit vaše proslulé domácí technonástroje do živého hraní. Pořád to platí?

Funguje to jen s určitými věcmi, jako je třeba tlakový čistič, protože můžeme s publikem přímo interagovat a bavit se, dodává to show něco navíc. Je pro nás ale taky hrozně důležité, aby lidi chápali, že naše klipy jsou ve skutečnosti jen velmi malou částí toho, co v hudbě děláme, takže se snažíme, aby live sety reflektovaly i tuhle skutečnost. Virální klip a živé vystoupení jsou zcela odlišná média, a my chceme lidem poskytnout nejlepší zážitek v obou případech.

Dříve jste popisovali, jak je pro vás důležité napojení na publikum během koncertů. Kdy cítíš, že je toto pouto nejintenzivnější?

Hlavně během vlastního turné, lidi jdou přímo na nás a jsou kompletně ponoření do hudby. Festivaly jsou taky skvělý, ale hodně lidí tam na nás přijde úplně poprvé, takže se nedokážou na první dobrou do naší hudby dostat. Jde pak o úplně jiný typ zážitku pro obě strany.

Jak je pro tebe důležitá kolaborace s dalšími muzikanty?

Je to velká část toho, o čem je muzika. Miluju mít ve vlastních věcech všechny druhy nástrojů, mluvené slovo a vokály, takže vždycky hledám lidi, kteří mě inspirují a u kterých cítím, že mohou přidat další vrstvu hloubky a emocí.

Je někdo, s kým bys chtěl spolupracovat a dosud jsi neměl to štěstí?

Těch je tolik. Zvlášť mě zajímá spolupráce s lidmi mimo elektronickou scénu, protože u nich cítím, že mohou přinést něco úplně nového. Napadá mě například Holly Humberstone, kterou jsem v poslední době hodně poslouchal a jsem její velký fanoušek. Ale mohl bych tu teď napsat nekonečně dlouhý seznam!