Horse Lords: Dobré jméno pro kapelu

Začínali v Baltimoreu jako čtyřčlenná kapela, pak se tři z nich přesunuli do Evropy. Operují přes dekádu na pomezí krautrocku, math rocku, minimalismu a mikrotonality. Jejich nejnovější dvanáctiskladbová nahrávka Demand to Be Taken to Heaven Alive! je vrstvená, tonálně a rytmicky komplexní a rozeznívá mysl i tělo. Rozbíhá se do melodických bludišť a nevyhnutelného grooveu, který místy připomene davisovskou jazzovou fúzi.

S hudbou Horse Lords jsem se seznámil teprve nedávno, což nijak nebránilo tomu, abychom se na začátku jara spojili na lince Brno-Berlín s Maxem Eilbacherem (basa) a Andrew Bernsteinem (saxofon, perkuse). Jeden seděl v klidu domova a odpovídal rozvážně, zatímco druhý v mezipauze v pracovním prostředí pobíhal a odpovídal trochu vzletně a přelétavě.

Před časem jste se přestěhovali do Berlína, byl to praktický tah spojený s koncertováním? Jak vnímáte Berlín jako experimentální hub?

ANDREW: Bylo to v průběhu covidu, a tak nešlo úplně o strategii spojenou s koncerty, i když je pravda, že jsme měli v Evropě čím dál více příležitostí a ty se dál rozjely až po pandemii. Berlín vnímáme jako super místo a město pro experimentální scénu.

MAX: Je tu patřičná rozmanitost a například do Česka to odsud není daleko.

Zjistil jsem, že jste měli v roce 2022 zastávku v pražském klubu Punctum. Když se ohlížíte, jaké byly začátky v Baltimoreu a jaké bylo představit ve střední Evropě skladby z vaší tehdejší desky Comradely Objects?

MAX: Začínali jsme v Baltimoreu ve třech a vycházeli z rockové a noisové scény, která tam byla silná kolem roku 2010. Byl to spíš vtip než seriózní projekt. Andrew nás viděl a chtěl se přirozeně přidat, protože jsme hráli v různých v konstelacích. Od rocku nás to táhlo k experimentálním nápadům. Stálo to hodně práce a vyzkoušeli jsme si mnoho různých lokací, od sklepů až po galerie. Už si přesně nevzpomínám, jak deska Comradely Objects rezonovala s českým publikem, ale vím že jsme si vystoupení užili, byla to dobrá show, nejspíš první z tour k té desce.

ANDREW: Předtím jsme u vás hráli jenom jednou, a to bylo myslím na lodi na řece, a to nebylo úplně dobré, ale v tom Punctu to byl náš nejlepší koncert v Česku. Předtím jsme vystupovali ještě, myslím, v Českých Budějovicích a v Brně. To si pamatuji z naší první tour v roce 2016, kde končila a bylo to fakt super, mám na to dobré vzpomínky.

REMIXOVÁNÍ A SYNTÉZA

Ve vaší hudbě se mi líbí ty průsečíky jazzové a experimentální scény, zejména na nové desce. Hudba působí polyrytmicky, hypnoticky jako utopistická cesta, rozmanitá strukturou skladeb. Jak se rozvinul nahrávací proces mezi Berlínem a Baltimorem a co střípky tvůrčího procesu, lišily se od starších nahrávek?

ANDREW: Myslím, že jsme byli soustředěnější hudebně i konceptuálně. V minulosti jsme žili všichni na jednom místě, setkávali se, hráli a zkoušeli nápady celkem organicky a neformálně. Teď jsme byli každý na jiném místě, setkali jsme se jenom několikrát, abychom to nahráli, ale hodně jsme si povídali, jaké by album mělo být, jak by mělo znít, a to ještě před samotným procesem nahrávání, což jsme dřív nedělali v takové míře. Bylo to dobré cvičení a usměrňovalo to psaní hudby, přinášení nápadů zprostředkovaných technologií jako videocally, sdílený cloud pro hudební a rytmické nápady, MIDI nahrávky. Obnášelo to hodně vzájemného remixování nápadů a potom jejich syntézu.

MAX: Opravdu málokdy jsme se setkávali, i my tři, co žijeme v Německu. Ale zároveň všichni na něčem makali třeba šest týdnů a pak jsme se na víkend sešli na session. Ty vzácná setkání jsme využili pro spojení nápadů, skic, nahrání stop, aby ladily s časovou osou, často hodně rozložené, než nám došlo, že části už jsou pohromadě a dávají smysl. V podstatě jsme obrátili ten studiový proces, a teď se musíme připravit na to, jak je zahrát v živém kontextu.

ANDREW: Působilo to na mě jako skok do neznáma, kdy pomocí hrajících kousků skladeb je dokončíme a teď stojíme před výzvou, jak je zahrát a interpretovat naživo na koncertě, včetně toho letního na Besedě.

Beseda

31/07 16:30 – 01/08Tasov u Veselí nad Moravou

Festival

• Festivaly

Festival

V minulosti jste hodně pracovali s mikrotonalitou, experimentálními přístupy i modulárními syntetizátory. Jak se ten proces teď posunul, když jste začlenili na novou desku i vokalistky Nina Guo and Evelyn Saylor ve skladbách Eureka a Rotations? Přizvete je i na živá vystoupení?

MAX: Máme hrubé plány, ale nic určitého. Nemůžeme se dočkat, až se zhmotní třeba nabídky a ideje na to dát dohromady větší band.

ANDREW: Rádi bychom přizvali zpěvačky k nám a měli Horse Lords jako big band! Ale právě teď plánujeme odjet koncerty jako kvartet. Je pravda, že máme hodně mikrotonálních ladění a intervalů v mixu. Abychom přivedli víc hudebníků na desku, museli by být také zaběhlí v této tradici. Nina Guo and Evelyn Saylor jsou skvělé zpěvačky, které výborně znají naši hudbu a odkud přicházíme a nacítily jak uskutečnit hlasové party. To samé platí o dalších spoluhráčích – klarinetistce Madison Greenstone a Westonovi Olenckim, který hraje na pozoun. Oba mají zkušenosti s hraním mikrotonální hudby, a tak to nebylo tak složité smíchat, ale dát dohromady živé těleso by byla výzva jak logisticky, tak z hlediska nazkoušení.
 

STEJNÁ VLNOVÁ DÉLKA

Věřím, že se vám to jednou podaří. Upřímně mi chvíli trvalo se do skladeb dostat, ztratit se v nich a přemýšlel jsem, jak je převedete do živého provedení. Ty hlasy znějí zároveň lidsky i uměle. Jaký byste si přáli, aby lidi měli lidi z nahrávek na koncertu dojem: víc fyzický, taneční, nebo spíš meditativní?

ANDREW: Myslím, že mohou být obojí. Spojovací linka může být trans, něco jako mimotělní zkušenost ať už prostřednictvím tiché kontemplativní meditace nebo repetitivní pohyb a tanec a rytmus. Přemýšlím nad tím jako o extatické zkušenosti, ať už meditativní nebo bujaré. Myslím, že v našich vystoupení je prostor pro oba stavy. Sami se snažíme dosáhnout extatického prožitku během hraní, i když to není vždy jednoduché dostat se technicky za rytmus a jen cítit hudbu, kterou hraji. To je ideál, po kterém sahám, ale nevím, jestli se k němu někdy úplně dostanu. Je v tom i spojení, kdy jsme uzamknutí v „zóně“ a hrajeme jako jeden, cítíme se s publikem na stejné vlnové délce. Pnutí mezi tím udržet čas a nechat ho plavat.

MAX: Jde hlavně o subjektivní zkušenost a o to ztratit se v ní, ne diktovat, co by měl kdokoliv cítít. Jde nám hlavně o to vytvořit určitý prostor, ve kterém se něco může odehrát, něco, co bychom rádi, aby se stalo, a to usměrňuje pocit v lidech nebo aby měli podobné prožitky jako my, když hrajeme. To je cíl, po kterém jdeme. Souvisí to pro mě i s časem: obzvlášť při delší šňůře je vymazán a deformován, dny a týdny zážitků smrštíš do hodiny hudby, ambicí, dosahování, pohledů, jak tě vnímají ostatní. Jak dlouhý bude další part? Na jak dlouho se připojím ve hře, ve skladbě? Jak přispěju, aby se rozvíjela? A jaký to má význam? Abych uchoval to napětí, statický i extatický pocit, emoce a mysl. Tím to můžu zarámovat v čase.

Vnímáte na určité úrovni i vztah mezi matematikou, rytmem a časem? Nebo dokonce kosmické principy, když hrajete?

ANDREW: Já v tom necítím žádné pnutí, mám pocit, že matematika a spiritualita se prolínají už tisíce let a myslím, že my pracujeme v jejich rámci a určitým způsobem tlačíme na konvence.

MAX: Děje se to, hudba je prostor, kde se matematika stane kosmickou magií nebo kosmická magie se stane matematikou. Vše se rozmaže a definice nemají význam. Na filosofické úrovni rockové kapely musí nutně dojít k redukci idejí, ale stále chceme posunout nás a publikum k alternativním stavům mysli, jak cítit nebo přemýšlet jinak.

JEZDCI ROHANU

Oba pocházíte ze Spojených států amerických. Činnost jejich vlády působí napětí v domácí i zahraniční politice, třeba v kontextu války v Íránu. Jak vnímáte současnou situaci, ovlivnila nějak vaši tvorbu?

ANDREW: Určitě nás ovlivňuje, nejen cenami paliv při cestování. Dalším hmatatelným dopadem je, že jsme měli spolupracovat s iránským filmařem na videoklipu a neslyšeli jsme o něm od začátku války. Už je to několik týdnů, protože tamní internet je záměrně vypnutý a děje se tam něco strašného. Jsme z pochopitelně smutní a naštvaní z toho, co provádí naše vláda. 

Další otázka je snadná a odlehčená: odkud vzešel název Horse Lords?

ANDREW: Měli jsme za to, že by název měl být trochu chytrý i trochu hloupý, dobré hloupé jméno pro rockovou kapelu! Lidé se ptají, na co odkazujeme, ale jen máme rádi facku, jak to zní. Přímý odkaz pochází nejspíš z Pána prstenů a jezdců Rohanu, i když fantasy pro nás nemá takový význam. Mám rád ten film, ale to je vše.

MAX: Kdybych to měl abstrahovat, tak se zeptám: jaký by to měl být zážitek, když jdu na rockový koncert? Chci vidět Horse Lords!

Když už jsme otevřeli ty odkazy, napadly vás některé další inspirace ke psaní skladeb na nové desce, něco, co byste rádi zmínili?

ANDREW: Jeden z nápadů na skladby bylo udělat některou jako song Jamese Browna, opakující se funky motivy, ale vyvinulo se to úplně jinak, takže to tam vůbec neslyšíš. To byl třeba jeden z kulturních kamenů a taky hudba co milujeme.

MAX: Taky raný Herbie Hancock z přelomu pozdních šedesátých a sedmdesátých let. Jazzová fúze a Miles Davis. 

Jaké máte očekávání na nadcházející evropskou tour?

MAX: Rád bych si užil spoustu zábavy a potkal spoustu budoucích přátel a vydělal u toho hodně pěněz. Budeme mít konečně příležitost hrát a zkoušet ve čtyřech, přidá se k nám bubeník a rozjedeme to.

ANDREW: Těším se hlavně na společné hraní a koncerty a na to, až přijdeme, jak novou desku hrát živě ve všech aranžích. Do Německa za námi po několika letech přiletí náš bubeník Sam Haberman z Baltimoreu. Mezitím jsme měli hostující bubeníky jako třeba Arnolda Dreyblatta na nahrávce Extended Field z minulého roku. Budeme všichni zase na jednom kontinentě. Máme i hodně nepoužitého materiálu, můžeme z něj vycházet pro nové skladby, které z toho můžou vzejít.