Třetí album jako inscenovaný rapový koncert o čarodějnických procesech. Vychytralé texty s nejen literárními přesahy a pichlavými narážkami rapují dvě kamarádky do beatů ovlivněných jazzem i metalem. Na desce Ssscream vypráví Hihihahaholky příběh o patriarchální společnosti i radikalismu.
Feministické rapové trio Hihihahaholky poprvé prorazilo v hitparádě neobjevených Radia Wave s hitem Špatnej vliv v roce 2024. Od té doby přitvrdili, nebojí se tvrdších beatů ani narážek na politiky. Kromě divadla je jim blízký i aktivismus, na podzim vystoupili i na středoškolské stávce za klima. Minulý rok zakončili svým zatím největším koncertem v Paláci Akropolis.
Rozhovor nahráváme ráno po jednom z mimopražských koncertů, i přes málo naspaných hodin jsou všichni v dobré náladě. Alena Novotná, Štěpánka Todorová a Matěj Šíma alias Taťko Maťko jsou kamarádi z DAMU. Po založení kapely v roce 2022 debutovali jemnou deskou Pinky Winky Life (2023), na tu navázali loňskou vyostřenější nahrávkou Dobrodružství Jessicy a Angie s komiksovými alter egy. Letos vydají třetí album, které naváže na inscenovaný rapový koncert o čarodějnických procesech. Vychytralé texty s nejen literárními přesahy a pichlavými narážkami rapují kamarádky do beatů ovlivněných jazzem i metalem. Na vycházející desce Ssscream vypráví příběh o patriarchální společnosti i radikalismu.
Co vás teď nejvíc baví na živém hraní?
ALENA: Já jsem zjistila, že si k němu pořád hledám cestu. Ale hodně mě teď baví Ssscream, který jsme původně dělali jako scénický koncert. Tím že je propojený příběhem, tak se mi hrozně dobře rapuje a zpívá. Záleží i na tom, jak se napojíme a jestli jsme na stejný vlně.
TAŤKO MAŤKO: Já mám proto rád zaběhlý tracky, když už v nich máme jistotu a víme, kdo kam kdy jde, a to vystoupení je přirozenější. Když vydáme album na jaře, léto je pak fantastický. Tak jsme to měli loni, desku jsme vydali v únoru, do léta jsme ji hráli asi osmkrát, zažili si ji a potom to bylo ideální, hráli jsme nový věci a mohli si je pořádně užít i naživo.
Na vystupování jste ale zvyklí, seznámili jste se na Katedře alternativního divadla na pražské DAMU. Cítíte se teď lépe u hudby, nebo u divadla?
ŠTĚPÁNKA: Já to mám zatím hodně propojený. V hudbě je pro mě důležitý, že jsem součástí naší skupiny, která je na sebe naladěná. Máme obrovskou tvůrčí náladu, a je příjemný mít možnost takhle pracovat. Zároveň je pro mě důležitý někam směřovat jako herečka, teď jsem v angažmá v Klicperově divadle. I když se mě na to poslední dobou často někdo ptá, jsem ráda, že nejsem v situaci, kdy bych si musela vybrat jen jedno.
ALENA: V herectví mě teď baví zapojovat se do více autorských představení a je pro mě příjemnější, když se to propojuje i s hudbou. Proto se víc uvolním při hraní Ssscreamu, spojuje oboje.
O „vy víte koho“ nejde, s Matejem Drličkou jsme se spojili zejména proto, že 21. července proběhne v Obecním domě první pražský koncert pod hlavičkou festivalu Viva Musica!, který Drlička založil již před více než dvaceti lety a v rámci jeho programu přivezl do Bratislavy desítky výjimečných osobností.
S Marianom Hrnčiarom, jedným z organizátorov skalického Festu Maringota, som sa v očakávaní ďalšieho ročníka rozprávala o mimoriadne príjemnej atmosfére a line-upe nabitom zahraničnými menami. Nezaobišlo sa to však ani bez hodnotenia neutešenej situácie na Slovensku.
Pokud jste se s Anthonym Bourdainem setkali v češtině, jeho košatý jazyk vám s největší pravděpodobností zprostředkovala překladatelka Jiřina Stárková. S charismatickým kuchařem sdílí potřebu intenzity i touhu odcházet z večírku vždy poslední. Měla na Tonyho, jak mu familiárně po letech strávených s jeho texty říká, někdy crush? Co nejhoršího podle ní kdy vzal do pusy?
Rozhovor o mateřství, zdánlivých hloupostech a šnecích, kteří kolem nás chodí velmi těsně.
S kytaristou Dominikem Klesou došlo na inspirativní rockové formace a početné nerdské záliby, které se promítly do nové desky, ale nejen to. O cestování, skladatelských finesách nebo o politickém tlaku v okolních zemích.
Tenhle rozhovor vznikl k příležitosti vydání alba We Are Together Again, které pro mě v tichosti potvrzuje vše, co si s Willovou tvorbou spojuji: trpělivost, pozornost, a hluboké, trvalé odhodlání k propojování lidí, míst, a neviditelných nitek, které je spojují.