07/07 20:00MeetFactory, Praha
Rozhovor o mateřství, zdánlivých hloupostech a šnecích, kteří kolem nás chodí velmi těsně.
Josefinu Dusk jsem nikdy neviděla naživo. Při prohlížení instagramových příspěvků, videoklipů a koncertních záznamů mě ale ihned uhranula její nadpozemská aura a, jak tomu sama říká, manická energie. V kavárně s dětským koutkem se pak potkávám s Josefínou Duškovou, umělkyní a novopečenou mámou. V tvorbě pod jejím pseudonymem, a konkrétně na albu Méh₂tēr, se mísí obojí – nadpozemská energická bytost rezolutně vymezující se proti jahodám i něžná, až možná plaše působící máma. Mateřstvím Josefína aktuálně žije, prozkoumává ho a organicky prostoupilo i její nejnovější tvorbu.
Tvé předchozí album Pumpa pumpa se točilo hodně kolem strachu a úzkosti. To nové, jak už napovídá samotný název, je o mateřství. Znamená to, že strachy a úzkosti už máš vyřešené?
Vůbec. S mateřstvím jich přišlo ještě víc nebo možná trošku jiné formy úzkosti a panických záchvatů. Ale tohle album beru trošku lehčeji, zároveň taky víc sentimentálně, každopádně i do něj pronikly nějaký úzkosti nebo stresy, možná už to ale není tolik znát. Chtěla jsem, aby bylo celkově jemnější, hezčí, vlastně víc mateřský.
Rodičovství je určitě velká životní změna, jako červená nit se vine celým Méh₂tēr, tedy matka. Jak moc mateřství ovlivnilo tvou tvorbu, tvůj umělecký projev?
Řekla bych, že hodně. Od doby, co jsem se stala matkou, mám radši jednodušší věci, i když si to možná jen myslím a moje hudba je pořád experimentální a divná. Ale snažím se všechno dělat jednodušeji. Dříve, když si někdo poslechl moji hudbu, většinou řekl, že je to patlanice. Teď jsem se snažila o popovější strukturu, sloka, refrén, sloka, refrén. Až na Berany, kde hodně dopodrobna popisuju porod a svou cestu mateřstvím, jsou pak ostatní písničky po stránce textu často jen opakující se blbosti, což je jediný, co zůstalo z původní tvorby.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je jen pro předplatitele
Možnost kdykoliv zrušit
