Intenzivní chutě, intenzivní lásky

Obligátní otvírák, ale vařila jste někdy něco podle Bourdaina?

Přímo ne, ve svých knihách nemá úplně recepty. Ale napsal i kuchařku, kterou Slovart nechtěl vydávat, protože jim přišly fotky málo jako food porno. Třeba tam byl umazaný talíř se zbytky, a to se jim nezdálo. Já se s ním hlavně chtěla setkat. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že když ještě dělal v Les Halles jako výkonný šéfkuchař, že bych se tam jela podívat a zašla za ním. To byl můj velký sen. Proklínám se dodneška, že jsem v sobě nenašla odvahu ho kontaktovat, když točil epizodu v Praze. Mohla jsem mu napsat i do Ameriky a nic z toho jsem neudělala.

To musí být hrozně zvláštní mít takhle intimní vztah s někým, kdo vás nezná. Vy jste od něj přečetla hodně velmi osobních textů a musela jste najít způsob, jak ten jeho specifický živý jazyk převést do češtiny. Co jste vůči němu vlastně cítila?

Byl mi strašně blízký, jako bych ho znala, byla to moje krevní skupina. Netvrdím to ale o hudbě, tam jsme se lišili hodně. Já jsem spíš jazzová fanynka, on byl takový pankáč.

Měla jsem ho moc ráda, protože byl hrozně upřímný, řekl na sebe vlastně všechno, všechny hrůzy, co konal na začátku své kuchařské dráhy. Byl snad jen o tři roky starší než já, Důvěrnosti z kuchyně jsem překládala v roce 2000, kdy mu bylo čtyřiačtyřicet, takže jsem k němu měla blízko i věkově. Hlavně se mi ale líbil jeho styl vyjadřování, ten hrozně šťavnatý slovník. Už od dětství psal dobře, maminka to v něm objevila (Gladys Bourdain pracovala jako editorka New York Times, pozn. aut.), takže k tomu měl dobře našlápnuto.

A byl úžasný vypravěč. Používal nadsázku, měl obrovský smysl pro humor, maličko jízlivý, kousavý, mohlo by se někdy zdát. Ale byl komplexní osobnost, hrozně složitá. Navenek působil jako pohodář, king of cool, ale měl svoje vnitřní běsy.

Znáte takový ten výraz, co se používá dneska pro platonickou lásku, crush?

No jasně!