Rychlé a silné obejmutí (Bariel AV)

Během loňského roku hned několik kapel, se kterými jsem dělal rozhovor, naráželo na význam komunity. V lecčem nadužívaný pojem, ale když pospolitost scény přesáhne její hranice, zahrne široké spektrum aktérů stojících mimo samotnou tvorbu a propojí všechny na základě společných hodnot a solidarity, může se zrodit něco výjimečného. Nezáleží na čase a místě, jde o pocit. Přesně takový mikrokosmos buduje poslední dva roky Jakub Baierl kolem projektu Bariel AV. Že jde o funkční a živý organismus lačný nasávat neustále nové vjemy a vazby ukázal i křest jeho debutu.

Před Akropolí se hemží známé tváře desítky minut před začátkem setu Anny Vaverkové, která večer otevírá intimním klavírním setem. Nervózně kroužím palci v sepjatých rukou a pozoruju desítky lidí mizející ve dveřích. Ne že bych byl nesvůj ze sestupu do žižkovského paláce, ale očekávání živého provedení žánrově široce rozkročené desky mezi hyper-popem, R&B a zasněným popem jsou vysoká. Bez objetí se dá ujít sotva pár metrů, a tak než se proderu do středu sálu, mám pocit, že jsem na kamarádském dýchánku, který se přelévá i na pódium.

Život je jeden z nejtěžších, stojí na přebalu křiklavě růžového alba. Čelit mu lze ale společně. Důkazem je „skupina“ kolem celého projektu na ose Berlín – Praha – Svitavy, která sdružuje muzikanty, výtvarné umělce nebo nadšence do módy, střídající se na podiu. Momenty radostné vzájemnosti se propisují do podmanivých vizuálů tvořených Rmn Gee, následují ponory do existenciálního bilancování, jako když se Bariel vyrovnává za zvuku orientální kytary Zdeňka Prokopce s hořící planetou v songu V plamenech. Procítěné a vtahující. Publikum se zasněně vlní, když jeho zpěv doplňuje křehký vokál Anny Vaverkové v melancholií prosycené skladbě Snívám s tebou, o chvíli později rozvíří parket disko harcovníci z Hello Marcel v tracku Coboli Toboli. Jejich pozdější set jen umocňuje stav všeprostupující uvolněnosti.

Hranice mezi scénou a diváky definitivně přestává existovat při samotném křtu, kdy se půlka sálu ocitá mezi hudebníky o metr výše. Duet BACK2BACK s Filipem Černým z Good Times Only, lámající se v závěru do zběsilého bpm, jen dovršuje pocit katarze.

Podstatu večera vystihuje ale mnohem nenápadnější chvíle o několik desítek minut dříve. Track Hypochondrie na mě funguje od první vteřiny díky kombinaci lyrického mikropříběhového rukopisu Zdeňka Lichnovského a proplétání jeho a Barielova hlasu, které o sebe opřené a vysoko vyhnané se navzájem ujišťují, že „na všechno nejsi sám”. Prosté a jednoduché sdělení doplňují krátkým, a o to silnějším objetím, protože přátelství hraje roli i v situacích, kdy se člověk ztrácí ve vlastním těle.

Místa, kde se necítíte sami, ale naopak podpoření a vyslechnutí, mohou být odpovědí na současnou, téměř všudypřítomnou nervozitu a skepsi vycházející z čím dál fragmentovanější společnosti. Možná jde jen o zbožné přání a idealismus končící na posledním schodu Akropole, ale komunita, která se v jejích prostorách sešla, dokazovala opak. A že všichni můžeme být chvíli fakin stárs.