Celá Cesta se od pátku do pondělí stává soběstačným organismem, kterým člověk korzuje tam a zpátky podle míry únavy. Ta ale nikdy netrvá příliš dlouho.
„Letošní téma Transformy je Horizont, znělo mi to jako takový milník,“ pronáší mezi řečí hudebnice Ester Grohová alias expandcollapse v táborské kavárně Jednota při prvním kafi festivalu, zatímco mi vypráví o kolektivní performanci Garden of Desires, která je už druhým rokem jeho nedílnou součástí. Letos s tématem Anima Mundi. V pořadí jde o sedmou edici, povídá, sedmička je také milník, „třeba hudební stupnice má sedm tónů a pak osmý už je nová oktáva“. Prý se říká, že buňky se obrodí za sedm let a pak jsi novým člověkem.
Nejsem si jistá, jestli je to Ester Grohovou, Transformou samotnou nebo mým rozpoložením, ale desetiminutový rozhovor funguje jako zaklínadlo. Následující dny ze mě smývají cokoliv, co by se dalo považovat za smutek, a co bylo včera, zdá se jako loni.
Transforma je komunitním a komorním festivalem, letos prostupuje Táborem jedenáctým rokem. Hlavní program se sice odehrává u bývalého mlýna na Cestě, ten doprovodný ale zpravidla provází celé město. Zahájení čtením poezie Nely Bártové ve zmíněné Jednotě, která se v průběhu uplynulých ročníků stala mezičlánkem mezi jednotlivými stanovišti, mezi centrem a Cestou, povinná stanice kofeinu do žil na rozjitření mysli uprostřed knihovny, letos i oficiálně v programu. Když si zrovna nepovídáte s kýmkoliv u vedlejšího stolečku (během těch několika dnů se jedna otevřená místnost se zahrádkou stává koncentrovaným sousedstvím) a přemůže vás sociální únava, mezi regály můžete hledat Systémy něhy, drobné píšťalky i martináče pajasanové.
Festivalovou neděli zakryla oblaka, vzduch zhoustl a tlak byl řádně tíživý. Těžko říct, zda za to mohlo jen počasí, nikdy nekončící boj o místa v kinosálech, nebo témata soutěžních snímků, která po celý den diváctvu servírovala jedno drama o dysfunkční rodině za druhým.
Co by to bylo za rozjezd festivalu, kdyby si člověk pěkně od pomyslných plic své klávesnice nezanadával na nešvary? A ne že by jich tu letos bylo málo. Výročí volá po větších celebritách, velkolepé záplavě merche i totálním výprodeji volného prostoru. Ať žije davové šílenství!
„Kolik z vás je na Groove Brno poprvé?“ Les rukou. „Kolik z vás nezná Too Many Zooz?“ Pár osaměle se pnoucích paží. Výsledek dotazovacího, nikoli dotazníkového šetření organizátorky asi nikoho nepřekvapil. Jakkoli byl totiž koncert součástí festivalu zasvěceného např. funku a soulu, vyprodaný klub Metro naznačoval, že většina se na americké trio vypravila cíleně, nadšeně a nehledě na kontext.
Nedělní a současně závěrečný program festivalu Metronome, letos poprvé na letišti v Letňanech v Praze, se dále držel horka. Hudebně tentokrát vsadil zejména na indie popovou a rockovou notu. Tři stage zaplnila jména známá i méně známá, která Praze naplno odhalila svůj nemalý potenciál.
Pot ždímající počasí nepolevilo, lidí přesto s víkendem a headlinery přibylo, byť ne dramaticky. Hudební program na třech pódiích letiště v pražských Letňanech, kde se letošní ročník Metronomu koná poprvé po deseti letech fungování, během sobotního odpoledne gradoval a vyústil v dvouhodinovou show Nicka Cavea s kapelou.