Co by to bylo za rozjezd festivalu, kdyby si člověk pěkně od pomyslných plic své klávesnice nezanadával na nešvary? A ne že by jich tu letos bylo málo. Výročí volá po větších celebritách, velkolepé záplavě merche i totálním výprodeji volného prostoru. Ať žije davové šílenství!
Tak jsme zase tady. Kvůli obecnému fetiši na kulatá čísla je tento ročník - šedesátý, navíc osmdesát let od založení - ještě nostalgičtější, než ten loňský, první bez Bartošky. My se po třech letech nostalgicky vracíme k naší dlouholeté domácí, jejíž útulný přízemní byteček jsme kvůli svérázné keramické výzdobě překřtily U hajlujících prasátek. Výrazná vůně petúnií v zahradě mě částečně smiřuje s letos už skoro odkvetlými lípami.
Zatímco v retro výtisku festivalového deníku s Olgou Schoberovou na titulní straně se vzpomíná na zvěčnělé velikány, nebo na vývoj práce pro festival v průběhu let, já nostalgicky vzpomínám na nultá léta, kdy jsme sem začali jezdit. Kdy kolem Thermalu bylo jen pár stánků s oplatky a klobásami a jedna hospoda s relativně levným alkoholem. Letos je výprodej prostoru kolem brutalistního srdce festivalu takový, že dostat se od zastávky festivalového busu na film připomíná hru Mario Kart. Jen škoda, že člověk na prorážení davů popíjejících drinky, trsajících na většinou dementní a přeřvanou hudbu, nebo postávajících ve snaze získat v nějaké obskurní soutěži laciný reklamní předmět od sponzorů, nemá taky takové pěkné autíčko. Možná by se tím mohl inspirovat někdo z game designerstva, pokud sem někdo takový jezdí. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby festival oslovil spřátelené architekty, aby vymysleli aspoň jeden průchozí koridor. Úplně si představuju nějaké schéma ekonomicklého pohybu kolem Thermalu ve stylu Sociologických fragmentů Jiřího Krohy. Výsledný plakát by se pak mohl prodávat spolu s ostatním merchem.
„Kolik z vás je na Groove Brno poprvé?“ Les rukou. „Kolik z vás nezná Too Many Zooz?“ Pár osaměle se pnoucích paží. Výsledek dotazovacího, nikoli dotazníkového šetření organizátorky asi nikoho nepřekvapil. Jakkoli byl totiž koncert součástí festivalu zasvěceného např. funku a soulu, vyprodaný klub Metro naznačoval, že většina se na americké trio vypravila cíleně, nadšeně a nehledě na kontext.
Nedělní a současně závěrečný program festivalu Metronome, letos poprvé na letišti v Letňanech v Praze, se dále držel horka. Hudebně tentokrát vsadil zejména na indie popovou a rockovou notu. Tři stage zaplnila jména známá i méně známá, která Praze naplno odhalila svůj nemalý potenciál.
Pot ždímající počasí nepolevilo, lidí přesto s víkendem a headlinery přibylo, byť ne dramaticky. Hudební program na třech pódiích letiště v pražských Letňanech, kde se letošní ročník Metronomu koná poprvé po deseti letech fungování, během sobotního odpoledne gradoval a vyústil v dvouhodinovou show Nicka Cavea s kapelou.
Vyprahlé letiště, osvěžující průlet žánry a program, díky (i kvůli) kterému chybí rozhodování, na jakou stage se vydat. Pozvolný start se nesl v duchu letní pohody a zároveň festivalového očekávání těch, kteří si chtějí celou akci hlavně užít.
Aj zlá reklama je reklama, Fakemink do minút vypredal Roxy, po navýšení kapacity Sasazu.