„Jsem překvapená, že to vlastně vůbec nebylo blbý,“ zaslechl jsem jednu starší paní glosovat svou diváckou zkušenost při odchodu z malého sálu. Přestože jsem v daný moment cítil opačný sentiment, došlo mi, kolik překvapení a nečekaných filmových zážitků (ať už pozitivních, nebo těch vyloženě otravných) každý ročník festivalu přinese.
Můj pobyt na festivalu se překlopil do své druhé poloviny, a to znamená v záplavě intenzivních filmových zážitků jediné: rostoucí pocit únavy a vyčerpání.
Upálení mistra Jana Husa přineslo do karlovarských ulic navzdory prodlouženému víkendu nepatrné zklidnění. Pod viditelným povrchem, v ocasech dlouhých front a na thermálských chodbách to ale pořád vře. Každá část festivalové komunity v závislosti na své roli denně něco (ne)dostává, má dáti či dává.
Festivalovou neděli zakryla oblaka, vzduch zhoustl a tlak byl řádně tíživý. Těžko říct, zda za to mohlo jen počasí, nikdy nekončící boj o místa v kinosálech, nebo témata soutěžních snímků, která po celý den diváctvu servírovala jedno drama o dysfunkční rodině za druhým.
Co by to bylo za rozjezd festivalu, kdyby si člověk pěkně od pomyslných plic své klávesnice nezanadával na nešvary? A ne že by jich tu letos bylo málo. Výročí volá po větších celebritách, velkolepé záplavě merche i totálním výprodeji volného prostoru. Ať žije davové šílenství!
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Nový seriál HBO Bez vědomí, jehož dva díly byly v pondělí večer premiérově uvedeny ve Velkém sále Thermalu, je také plný rozhněvaných mužů... Ferrara, Zachariáš a ti další.
Narychlo spíchnutá brutalistní únikovka do ráje DJs, ciderů a veškeré myslitelné osvěžující i úmorně podbízivé pouliční zábavy? Thermal i další karlovarské radosti.
KVIFF pomalu končí. A Jaromír Hanzlík dostal cenu za celoživotní dílo.
V experimentální alchymii tria Thermal nechybí radost z objevovaní, pinkání si hudebních nápadů a kromě hráčské vyzrálosti i hravost.