„Jsem překvapená, že to vlastně vůbec nebylo blbý,“ zaslechl jsem jednu starší paní glosovat svou diváckou zkušenost při odchodu z malého sálu. Přestože jsem v daný moment cítil opačný sentiment, došlo mi, kolik překvapení a nečekaných filmových zážitků (ať už pozitivních, nebo těch vyloženě otravných) každý ročník festivalu přinese.
Všichni přijíždíme do Varů s řadou očekávání – vidět ten či onen film, potkat celebritu na červeném koberci, nebo (parafrázujeme-li jednu nejmenovanou influencerku) mít dobrý čas a užívat si slunečních dnů.
A ne vždy se festivalu daří naše očekávání naplnit. Při scrollování Instagramem narážím na videa rozdurděného návštěvnictva, které zaplatilo drahé akreditace, a přesto se jim v aplikaci nepodařilo rezervovat jediný lístek. Nástěnka vedle pokladen v Thermalu překypuje inzeráty poptávající lístky na jednotlivé projekce. Facebookové skupiny zase praskají ve švech se směšně naceněnými nabídkami vstupenek na ostře sledované tituly. A tak hledám aspoň ve své sociální bublině cesty, jak trochu kamarádstvu ulevit v jejich bezútěšném lovu po lístcích, a navštěvuji čím dál víc novinářských projekcí, které mi umožní „ušetřit“ kapacitu tří rezervací denně. Vskutku Robin Hood s problémy prvního světa.
Novinářské projekce ovšem ochuzují filmový zážitek o jeden důležitý prvek – festivalové znělky. Také ty jsou totiž předmětem očekávání a překvapení. Schválně si zkuste vzpomenout, kolik různých znělek jste už letos před projekcemi viděli, a jak moc vás daná znělka dokáže naladit na samotný film, který po ní následuje? A taky letos pořád narážíte na znělku s Caseym Affleckem?
Výměna oldschoolových fanoušků The Cure za tradiční pohoďáckou směsici návštěvnictva. Příjemně vláčné rozbíhání festivalového provozu. Triumfálnímu návratu Damona Albarna na trenčínské letiště nahrávalo po celý den i počasí pod mrakem, které jako by chtělo konečně odměnit organizátory za extrémy předešlých ročníků. Kde ale najít nejlepší kávu?
Jeden z narozeninových dárků dostala Pohoda už před začátkem festivalu. Prodloužená smlouva na pronájem trenčínského letiště zaručuje tradiční kulisy i do dalších let.
Je to kouzelně neotesané, uřvané a přece svým způsobem britsky elegantní, napojené na ty nejhlubší postpunkové zdroje. A pak je tu dokonalý smysl pro timing: kdy skladbu vyšponovat repeticí, kdy ji zlomit do ticha, kdy explodovat, v tom je kapela neomylná.
Můj pobyt na festivalu se překlopil do své druhé poloviny, a to znamená v záplavě intenzivních filmových zážitků jediné: rostoucí pocit únavy a vyčerpání.
Kromě horkých pramenů se na festivalu můžete napájet i emocemi, když máte štěstí a když risknete nějaký ten stres navíc.
Celá Cesta se od pátku do pondělí stává soběstačným organismem, kterým člověk korzuje tam a zpátky podle míry únavy. Ta ale nikdy netrvá příliš dlouho.