






Když člověk dorazí krátce po poledni, ještě pořád se drží příjemný vítr, slunce v zádech (v lepším případě) a všude okolo pohodová atmosféra. Na lavičce si sedneš s pár lidmi, posloucháte nebo sledujete koncerty, občas si odskočíš a nikam nepospícháš. Do toho ti hrají Madhouse Express, Pokoj25 nebo Athena Chlebová. Druhý den ObrFestu.



Nečekejte žádný vyumělkovaný emo-rap ani laciný patos – připravte se na destrukci, která v sobě nese zvláštní druh naděje.



Transparent s nepřehlédnutelným souslovím vévodí mnoha fotografiím z úterního kulturního protestu ve slovenské metropoli.



Zkušenosti s vězením, izolací a ztrátou svobody proměnil Karlo v silný autorský materiál.



O undergroundu nemůže dávno být řeč, hnutí je sice bez ohňů, ale patří k němu vyprodané sály, oddané davy v černých tričkách s radikalitou vetkanou v heslech v houštinách švabachu.



Včerejší textovka značí cestovní horečku v tom nejlepším, pachatel pochází z Rotterdamu, ale na tom zase tak nezáleží. Těšíme se všichni.



Beztak se za těch pár hodin, než tohle vyjde, stane dalších třicet dva zásadních událostí, změn a posunů. Rychlá doba? Oxymóron.



Na nejlepších loňských nahrávkách slyšíme něžné odstíny nejrůznějších stylů, jemné charaktery kompozic, „povestný punk“ i feel good country nebo ozvěny velšských hájů.






Hudba Kakktusu je srážka české existenciální poezie s temným, šantánovým blues, a to všechno ve špinavým, autentickým prostředí, kde se nikdo nepřetvařuje.