Žebříčky Full Moonu: album roku 2025

Silný rok to byl. Podle redaktorů a redaktorek magazínu Full Moon byl přepestrý, na nejlepších loňských nahrávkách slyšíme něžné odstíny nejrůznějších stylů, jemné charaktery kompozic, „povestný punk“ i feel good country nebo ozvěny velšských luhů aneb hudba jako poslední útočiště, když kolem vás vše ostatní selže.

Eva Karpilovská

Royel Otis – Hickey

Tolik chytlavých indie melodií skvěle osvěží. I přes kontroverzi songu Moody mě to fakt baví.

Babe Rainbow – Slipper Imp and Shakaerator

Skvělé písně na to odplout na chvilku z každodenního světa někam docela jinam. Psychedelie, tanec, skvělá atmosféra.

Rosalía – Lux

Hodně zajímavé, pestré, originální, že ani nevadí, že je tak dlouhé, naopak.

Daniel Lukács

Hadopalegyal – Haematophoryktos

Zhudebnění přírodních sil, které se skrývají v hlubinách oceánů, kam smrtelník stále nedohlédl. Neotesaná war-metalová surovost spojená s mystickou nadstavbou, která působí nadmíru autenticky.

Clipse – Let God Sort 'em Out

Rapový comeback roku, který nenavazuje na předchozí kvality – s přehledem je překračuje. Řemeslně, myšlenkově i stylově.

Gwennifer Raymond – Last Night I Heard the Dog Star Bark

Britská velmistryně ve hře na akustickou kytaru na třetí desce přináší dosud nejpřístupnější a nejchytlavější mix hry vycházející z tradice american primitivismu, do kterého podvratně vstupuje aura denver soundu jako od 16 Horsepower. Technika přetavená do atmosféry americký prérií i velšských luhů.

Jaroslav Myšák

Sanam – Sametou Sawtan

Setkání s entitou z jiné planety. Debut zasáhl podobně, aktuální album dotahuje jeho nápady a brousí je do klasičtější písničkovější podoby, čímž ještě více podtrhává jejich údernost.

Billy Woods – Golliwog

Horror černošské komunity ve velkém bílém světě.

Marie Davidson – City of Clowns

Orwellův Velký bratr tě sleduje, ale usmívá se při tom na tebe.

Karin Nestešová

Geese – Getting Killed

Chaotická, no vyvážená zmes hluku a melancholie podčiarknutá hlbokým hlasom Camerona Wintera a podoprená lyrikou absurdného humoru a existenciálnej úzkosti. Getting Killed je divoké, nepredvídateľné a dojímavé dielo, ktoré kombinuje energiu post-punku s momentmi introspektívnej jemnosti. Výsledkom je nahrávka, ktorá zároveň provokuje, zabáva aj dojme a potvrdzuje status kapely ako jednej z najzaujímavejších mladých formácií súčasnej scény.

Saya Gray – Saya

Čo sa stane, keď kanadsko-japonská speváčka vyrazí do Japonska so zlomeným srdcom a gitarou? Vznikne album Saya, intímny, melodicky prístupný a zároveň excentrický príbeh rozchodu, ktorý zachytáva osobný prerod. Po experimentálnom debute 19 Masters (2022) a dvoch EP Qwerty (2023) a Qwerty II (2023) sa Gray vydáva konvenčnejšou cestou, no so zvukom rovnako unikátnym, ako je ona sama. Saya je kolážou tisícov osobností a nový začiatok, ktorý posúva jej tvorbu do sféry sonického surrealizmu.

Michal Pařízek

Lux, Mŕtvá revolúcia i A Danger to Ourselves, samozřejmě, přidávám ještě:

Africa Express presents Bahidorá

Nečekané, ale o to příjemnější překvapení. A jeden z koncertů roku k tomu. A Luisa.

DJ K – Radio Libertadora!

Totální čarodějnictví, máloco jsem letos poslouchal víc.

Pulp – More

Ano, we deserved more and… more.

Cosmic Ear – Traces

Props Pavlu Klusákovi za jeho projekt 100 alb, toto je jedno z nich.

Various Artists – Full Moon 15

Malá domů, ale jinak to nejde. Pořád z toho mám strašnou radost.

A ještě… Anna Vaverková, A/C, Fvlcrvm, John Glacier, Kingdom Molongi, Los Pirañas, Los Yolos, Market, Rainy Miller, Tokyo Drift a zase spousta dalších…

Filip Peloušek

Rosalía – Lux

Album roku v jeho samotném závěru. Napsáno o něm bylo víc než dost, stačí poslouchat katalánskou královnu, víc není třeba.

These New Puritants – Crooked Wing

Příběh o tom, kam až vás může zavést skrytá cesta někde na Peloponéském poloostrově. Album, které možná lehce zapadlo, neprávem. Nejdojemnější dílo bratrů Barnettových, kde temné vize střídá nebeská lehkost, monumentálnost se propadá do klidných rovin a varhany navazují charakteristickou symbiózu s perkusemi. Poslední útočiště, když vše ostatní selže.

Ida the Young – Tell Me When You Pass the Sun

Debut, který okamžitě hraje jinou ligu. Sestava, která vykrystalizovala okolo zpěvačky Iris Hobson-Mazur, opustila škatulku indie folku a zachytila věrně atmosféru, která vykrystalizovala v průběhu let. Důkaz, že prvotinu není nutné uspěchat. Deska, na které by se dal vyučovat songwriting, a kapela, které už teď začíná být po právu těsná i Evropa.

Sára Prostějovská

Lyra Pramuk – Hymnal

Někde mezi nebem a zemí. V našem bytě on repeat.

Berlin Manson & NobodyListen – Alternative für Disneyland

Je fajn mít pocit, že navztekaná nejsem sama.

Klára Řepková

CMAT – Euro-Country

Málokdo umí tak dobře balancovat kýč, smutek, zklamání a humor jako CMAT. S každým albem se tahle irská hudebnice zlepšuje a na Euro-Country postupuje sebevědomě, a hlavně neomylně. Ať už se videoklipu válí ve fontáně, kritizuje patriarchát nebo se rozchází, vždycky je to banger. Extra body za to, že i když je teď obrat ke country trendy a pokouší se o něj snad všichni, tady to zní nejen upřímně, ale hlavně dobře.

Rosalía – Lux

Tohle album k sobě přitáhlo tolik superlativů, že už snad nejdou vymyslet žádné další, i když bych hrozně ráda. Prostě geniální mozaika všech možných referencí, žánrů, jazyků a dalších radostí. Nejspíš zásahem vyšší moci jsem ho poprvé slyšela na palubě náhodné výletní lodi někde mezi vlnami, skalami a racky a v kombinaci s touhle atmosférou ho nešlo nemilovat.

Role Model – Kansas Anymore (The Longest Goodbye)

Album sice technicky vyšlo už v roce 2024 (a dokonce v létě), ale rozšířená deluxe verze přišla až v únoru 2025. I proto, že ze čtyř přidaných tracků patří alespoň tři k highlightům celé desky (Sally When the Wine Runs Our, Old Recliners, Some Protector). Ale hlavně proto, že se tohohle feel good (a pravda nenáročného) country říznutého popem, plného melancholie, hořko sladkosti a smíření s tím, že skončilo něco hezkého, nemůžu naposlouchat. Kdyby všechny rozchodové desky zněly takhle a místo ublíženosti dávaly prostor smutku a zbytkům lásky, možná by nám všem bylo líp.

Alžběta Sadílková

Aya – Hexed!

Swans – Birthing

Zaffer 9 – Mother Lode

Klára Šajtarová

Deafheaven – Lonely People with Power

Deafheaven konečně přestali kličkovat. Nejpřesnější a nejkonzistentnější věc, kterou od nich za poslední roky máme. Sunbather v novém kabátě.

Agriculture – The Spiritual Sound

Méně rozplizlé euforie a víc konkrétních nápadů, kde to může dýchat. Ten kontrast jim prospívá. Celkově deska, která roste s poslechem.

Chat Pile & Hayden Pedigo – In the Earth Again

Pedigo vytáhl Chat Pile z jejich špíny, ale ponechal jim jejich charakter a podivně hypnotickou esenci. Zvláštní spojení, které dává smysl.

Jakub Veselý

Nourished By Time – The Passionate Ones

Počúvanie tvorby Marcusa Elliota Browna je ako zachytenie rádiových frekvencií s r&b repertoárom z paralelného vesmíru, no tématicky súznie s našou dimenziou. V novom počine slaďáky o láske končia nekompromisnou spoločenskou reflexiou, zároveň si sám zo seba a epických nástupov dokáže vystreliť.

Empty Threats – Happy Birthday

Mnohopočetná formácia Empty Threats rozdúchava zápal minuloročného Romance od Fontaines D.C. a postpunkovú nálož obohacuje o charakteristické prvky punku a rocku rodnej Austrálie. Narodeninová oslava prichádza s takým rázom, že na vstrebanie zážitku nepsotačí len jeden deň.

Jenny Hval – Iris Silver Mist

Nórska interpretka prežíva prítomné momenty v podrobných vrstvách, pričom rozjíma nad pandemickou samotou, ktorá sa javí ako sureálny opar. Nežné odtiene sa posúvajú s ľahkosťou a jemný charakter kompozícií hladí na duši.

Matej Žofčín

César y su Jardín – Corre y suelta a los perros

Neskutočná žanrová zmeska, lieta to medzi jazzom, folkom a tradičnou mexickou hudbou. Spájanie queer kultúry s tradičnými prvkami ma na Slovensku bavilo u Vojtika aj Pinkbusu a v Mexiku sa tento stále mimoriadne neznámy umelec rozhodol mať podobný nápad. Krása.

Edúv syn – Mrdky mrdky je to kletba!

S maximálnou úctou k celej tejto slovenskej undergroundovej vlne, Edúv syn robí zďaleka najzaujímavejšie veci. Odvážny experimentálny projekt, ktorý lieta od trapu cez techno až k povestnému punku. A vraj je celý o láske, ale nie tak ako hovorí Adam Dragun. Skutočne!

Samo Benko – 12 Degree Coast

Keď sa IDM umelec rozhodne spraviť jazz fusion. 12 Degree Coast akoby letel pod radarom absolútne všetkých široko ďaleko, a pritom už víri vody v rôznych európskych kruhoch, od Berlínu po Budapešť."