Šejkr #182: La ola

„Víte, co je mexická vlna? Zvednete postupně ruce nahoru, akorát tady to nepůjde ze strany na stranu, ale od pódia směrem do moře,” vysvětluje zadýchaně Joshua Idehen ze scény na pláži v Marině di Ravenna. Publikum poslouchá na slovo, přestože gymnastiky a vůbec povelů bylo v dnešním setu asi až příliš. Po koncertě už jsem ho nestihl, zajímalo mě, proč zrovna teď tu vlnu vytáhl, na žádném jeho koncertě jsem to dosud neviděl. Možná taky cítí mundial!

Jako na vlně si v posledních týdnech a měsících připadáme i ve Full Moonu, jak jsem tu psal v jednom z předchozích vydání: děje se toho příliš mnoho v příliš krátkém časovém úseku. Člověk se na to může připravovat, jak chce, ale stejně ho to dostane. Dobrá věc se podařila, web jede a dosavadní ohlasy jsou až nečekaně pozitivní. Zrovna včera jsem tady na pláži vyprávěl, že mi přijde až podezřelé, že nikdo nenapsal, že je to shit a že se v tom nevyzná a cokoli vlastně. Nadšení, a když kritika, tak vyloženě konstruktivní. Děkujeme. V době, kdy žádná příležitost k hejtu nezůstává nevyužitá, respektive naopak se aktivně a často uměle vytváří, je to pozoruhodné. Každopádně je to stále jen začátek, změny budou pokračovat celé léto, a pokud máte úmysl podpořit, kampaň na Donio stále běží. Budeme rádi. A pozor! V neděli večer přijdou bomby od dobrých lidí z Kunterakt. Buďte ve střehu, nebude jich mnoho.

Stěžuje si na příliš práce a pak přijde poznámka o pláži? Přesně tak. Beaches Brew se vynechat nedá, počtvrté za sebou a rozhodně ne naposledy. Edimu a Saře z Los Sara Fontan, kteří tu hráli v úterý, vyprávím u kafe o tom, jak jsem v roce 2023 vyměnil zdánlivě nevynechatelnou slavnost jménem Primavera Sound za malý free festival na pláži. Nakonec se dostaneme k tomu, že jsme všichni tři byli mezi pár desítkami lidí, kteří v roce 2012 vyměnili prostřední hodinu The Cure za show australských Dirty Three. Pro ně dva šlo tehdy prý o jedno z prvních setkání. Vzpomínky na Parc del Forum hezké, nicméně Beaches Brew vládne. Report někdy příští týden, prozatím jen zmínka, že Madra Salach byli famózní a je téměř jisté, že příští rok se s nimi potkáme i v Česku. Nicméně deset dní po spuštění webu odjet na festival je složitá disciplína, ve středu jsem kamarádce, co tu dopisuje pro změnu diplomku, říkal, že mi vlastně nevadí na těch výletech pracovat, když je to v rozumné míře, abych o den později odpoledne nadával nad tím, že jsou zase tři odpoledne a ještě u toho sedím. Jak říkám, na vlně, ostatně stejnak jsem si pár hodin mezi nimi ukradl. Naštěstí.

Předchozí mundial v Mexiku v roce 1986 si pamatuju docela dobře, říká se, že právě tam mexická vlna vznikla. Až teď se dočítám, že s populárním aktem přišli na sklonku sedmdesátých let v NHL v coloradském Denveru. Takže bychom správně měli říkat coloradská vlna, ale uznávám, že se to asi nechytne. První zápasy v Mexiku dopadly, jak dopadly, na vlny to zatím úplně nevypadá. Rozhodně ne takové, jako v New Yorku, historickém obratu téměř o třicet bodů si jenom čtu, videa se Stevie Knicks a Knickole Kidman baví náramně. Mód oranžovo-modrá, nejvíc musím zjistit, jak a kde v Itálii pátý zápas zítra sledovat. Knicks in five! 

Dneska v osm večer hodně předem upečeno: přijdou Bolka, Downtown Boys, Helado Tropical, Mat213 feat. Tokyo Drift, Baby Rose nebo nový singl Tramhaus. Eyes full, stále.