Názory a výdělky (Colours of Ostrava 2026)

Poslední den festivalu ze sebe dává vše, nohy bolí, poprchává, lidi nosí proděravené odpadkové pytle jako pláštěnky. Je se na co se těšit, i když se vytoužené zážitky generačně liší.

Po propršeném dni visí na internetu videa člověka po kolena v kaluži, Colours zařadily do programu veřejné koupaliště, stojí v komentáři. Realita za branami je mírnější, déšť lidi neodrazuje.

Odpoledne začíná přesunutým vystoupením kyperské zpěvačky Delly. Chraplavě podává první EP a dodá i cover písně Angel. Při rozhovoru se jí doptávám na motivaci výběru, přiznává blízkost k uměleckému i politickému naladění skupiny Massive Attack. U mikrofonu ji visí kefíja, v Německu vadí i to. Politika se řeší i na vystoupení feministického tria Hihihahaholky, při dissu na Filipa Turka hostuje Dan Kranich, raperky střídají flow i při nové skladbě Ah Ah Ah. „Chceš, abych byla, ale nejde ti to / chceš, abys byl, upsí, už se stalo / chceš, aby se mi to líbilo / chceš bejt borec, big big borec.“ Sebevědomý ženský přednes neslyšíme naposledy.

Za tmy přichází na stage Peachces, postupným svlékání upnutých dresů odhaluje statementy. Protect trans youth. Queef the rich. Gay for Palestine. Zbytek show ji zakrývají jen nálepky na bradavkách s dlouhými chlupy a tělové šortky, oblečená pouze do harnessů je i její taneční company. Ve frontě na záchody mají k téměř šedesátileté umělkyni posměšné poznámky, ale kdo se přiblíží, toho si osvobozující energie podmaní. Ať už diktuje, kam ji crowd má donést, nebo se balí do obří vagíny, předává nejen v textu „I never give a fuck / so I fuck how I wanna fuck“. Do Ostravy přiváží desku No Lube So Rude vydanou po desetileté odmlce. V sexshopovém stánku se dá zasoutěžit o lubrikant i kapesní vibrátor. Mainstreamový festival jako by se opravdu snažil myslet na všechno, s kondomem v kapse můžu nakupovat bitcoiny. Možná příště, mezi koncerty jde o to najít nepředražené jídlo, třeba zelnou placku, která se vejde pod stovku, za omáčku se připlácí. Pivo se drží hospodského normálu.

Dolní Vítkovice jsou přeplněné lidmi, mezi stále častými tričky Twenty One Pilots začíná vykukovat i merch Lorde. Koupit se dá i na místě, v oficiálním stanu mají prostor největší jména a pár dalších šťastlivců, menší umělci prodávají svépomocí po koncertech. „Všechno jsme dali do desky, tak nás můžete podpořit,“ přibližují realitu tvůrčí práce. Je to paradox, při cestách areálem potkávám stánky s oblečením a nabídkou rovnající se kamennému butiku.

Komerce jako by požírala prostor i umožňovala nalákat světové hvězdy, přemýšlím, když si mě odchytne brigádnice operátora s anketou o festivalu. „Dokážete pojmenovat místa spojená s T-mobilem?“ Vzpomenu si jen na stage nesoucí jeho jméno, předpokládám, že tu má i chill zónu, v nich si ale přijdu nepatřičně a značek se za čtyři dny vyvalí tolik, že splývají.

Když vyčkávám v mačkajícím se davu na novozélandskou zpěvačku, uvědomuju si, že ona je jedna z nejdražších. Show, která přinese prvotní hit Royals i nejnovější desku Virgin, je strhující. Hra s kamerami, projekcemi, obří plachta s nápisem „I don’t belong to anyone“, Lorde je svébytnou popovou hvězdou, která předkládá detailně promyšlené choreografie i emoční blízkost. Při písni Liability se na ni promítají záběry jejího mladšího já, „I’m a liability / Get you wild, make you leave / I’m a little much for e-a-na-na-na, everyone,“ slzící publikum se musí oklepat, zní první tóny skladby Hammer a tančí se. První zpěvaččino vystoupení v Česku přivedlo na festival mnoho lidí, které její hudba provázela od pubertálních let, zanechalo pocit setkání s kamarádkou.

Na jednom z největších pódií ukončuje festival back to back set australské producentky a DJky Alison Wonderland a NobodyListena. Díky specifickému stagedesignu je část lidí za zády dvojice. Remixy českých rapových skladeb střídá Charlie XCX i nové tracky. Vizuální stránka spojující záběry z pódia, z publika a texty dotahuje promyšlený koncept. Na party dorazili hlavně mladší, oproti ostatním festivalovým setům stavěných na ohraných hitech (DJ Roxtar, All I Want for Christmas Is You) je tohle rozlučka na úrovni.

Colours of Ostrava se snaží nabídnout program pro každého, headlineři přináší nezapomenutelné zážitky a mnohým stojí za to přijet pouze kvůli nim. Střední venues nezaostávají, na koncertu holešovického boybandu Gufrau se opakuje každé slovo, narozdíl od denního line-upu větších stagí tady není nikdo náhodou. A pokud je hudby moc, v Gongu se najde divadelní představení, rozhovor s prezidentem je vyprodaný od prvního dne. Žádná část tu nepůsobí jako doplněk, oddělený Meltingpot řeší AI i psychedelika, zajít se dá na oblíbené podcasty live, třeba politický Vlevo dole. Přehršel možností až ochromuje, spíš než nechat se volně vést je třeba pevně plánovat, až po setmění jako by opadá nutnost vše stihnout a je čas bavit se.