

Mezi dnem a nocí (Claire Rousay)
Po dozvucích ještě chvíli postávám na terase a pozoruju protější břeh. Přemýšlím, jaké příběhy se odehrávají za světlem malých oken, i nad instagramovým biem.


Po dozvucích ještě chvíli postávám na terase a pozoruju protější břeh. Přemýšlím, jaké příběhy se odehrávají za světlem malých oken, i nad instagramovým biem.


Stojí v čele kolektivu 6000oveček, který je nosnou sítí celého večera i samotného releasu, kapely Svaz a mimo jiné ex-Joy and Pleasure...



„Si na larp discorde?” pýta sa ma skupinka tínedžerov v rade pred MeetFactory. Zmätene krútim hlavou bez toho, aby som rozumel, čo to vôbec larp discord je.



Po přestávce nastoupil dočista jiný Simon. V tričku, rozevláté košili a džínách, s kšiltovkou na hlavě, uvolněný, rozverný. Ani barovou stoličku už nevyužil.



První večer nové série lákal na projekty, co pracují s jazzem jako s metodou a kreativním stavem než jako uzavřeným rámcem.


Devadesát sedmička je moje šťastné číslo. Alespoň si to myslím, když si na začátku března do kalendáře zapisuju k poslední neděli v měsíci Punctum a sedmadevadesátý Sonitus.


Vtípků na jméno Fic se dá udělat nespočet a i historky, pingpong s kamarády v publiku nebo mezi Janem Ficem a bubeníkem Jakubem Kočičkou připravovaly půdu pro dráždivé blues.



Obrovská dávka energie, s akou skupina vystupovala, bola miestami až ohlušujúca, a to nielen zvukovo, ale aj vizuálne a pocitovo.



„Moc jim to neulehčili,” slyším na schodech z podzemí Café V lese na adresu právě dohrávajících Vellocet Roll.



... nechybí ani Anthony Bourdain, o kterém si s Michou ještě promluvíme. Ale teď už pod nízká futra, na korejskou svatbu a thajské karaoke – dobrodružství nikdy nečeká daleko.



Nie, ich crowd bude hrozný. Taký ten typ otravných týpkov s Carhart bundami, hovorí anekdotu frontman Geese Cameron Winter vo vlogu z austrálskej tour, ktorú absolvovali v zime.



Distracted, to sedí. Z novinky zaznělo asi všechno, co doposud známe, a došlo i na starší „hitovky“ Them Changes nebo Dragonball Durag.



„Příští týden Sugai Ken!“ loučili jsme se v Punctu, když jsem odcházela z přednášky Miloše Hrocha a Petra Szczepanika o periferiích Spotify.



Na některé koncerty se chodí nadechnout. U Godspeed You! Black Emperor se vzduch spíš zahušťuje. Když přicházím do sálu Flédy, na židli u pedalboardu leží šroubovák.



Znovu od srdce, znovu hluboko. O nejlepších kapelách na světě, transformaci v burek nebo ztraceném kufru. Ljubljana del Rey.



Efektné drony a kalný dream-punk sú už na nahrávke podmanivé, no počuť, že napríklad Projections silnie, reže a duní ešte viac, do clony sa bez problému vnára hmlistý chraplák.



Otázka večera visela ve vzduchu – jak se podaří nový materiál převést na pódium? A má vůbec šanci konkurovat nedávnému průřezovému setu?



LilaTesla večer před zasdílela na stories, ať se nezdráháme přispět dobrotami k snídaňovým hodům, tak jsem cestou z Viktorie Žižkov ještě zaběhla pro maliny a lotusky.



Její tvorba ohledává různé formy i přístupy, poslední roky se navrací k folku a country. S Lynn Avery se jako Pink Must soustředí především na devadesátkové kytarovky.