Střídmé, ale dostatečné množství stánků s občerstvením obsluhují místní, na koncertech se potkávají tváře známé z domácích klubů, před stagemi panuje ruch a pohoda, kdo si potřebuje odpočinout, za pár minut je u řeky.
ObrFest prošel za dvanáct let fungování množstvím proměn a ustálil se na počtu tří hudebních a jedné literární stage. Festivalovou sezónu opět zahájil průřezem toho, o čem se mluví na alternativní scéně, letos navíc přibyly i zahraniční kapely. S několika desítkami vystupujících je ObrFest konající se v okrajové brněnské čtvrti Obřany programem, rozsahem a zároveň rodinnou atmosférou celkem unikátní akcí na mapě městských festivalů. Střídmé, ale dostatečné množství stánků s občerstvením obsluhují místní, na koncertech se potkávají známé tváře z domácích klubů, před stagemi panuje ruch i pohoda, kdo si potřebuje trochu odpočinout, za pár minut je u řeky. Malebnější začátek léta si lze představit jen těžko.
Majo: Stretáme sa v utešenej Kafare čoby srdcovej komore festivalu. O zelenom čaji a filtri kecáme o kultúrnych drámach, kultúrnych trablech. Tých tém by bolo... Chceme stihnúť set Krstných otcov, pohostení sa teda zdvíhame. Ďalej sa musím nechať viesť, Obřany až tak nepoznám. Má to tu taký malomestský feel. Keď si to spojím s prácami na ceste a ešte aj pred šiestou večernou v piatok stále činným bagrom, naozaj sa trochu prenášam domov. Báro, máte tu pilno, nemáte tiež pred voľbami?
Bára: Před volbami je pořád, silnice ke Kafaře je rozkopaná na dva roky a život jí ovlivňuje výrazně. Byla asi i jedním z důvodů, proč došlo k omezení provozu na koncertní večery. Publikum si naštěstí budovala dlouhé roky a její existenci opravy snad neohrozí. Přes Obrfest byl malý prostor sálu/obýváku neustále k prasknutí, ať už tu pulzoval popový Petrofski, kde se dav táhl až po schodech do spodního patra, nebo tu šuměly lesy a řeky podél cest se Severním nástupištěm. To pro mě bylo v pátek prvním ze tří okouzlujících a niterných zážitků. Melancholický návrat na čundry a únik od reality života ve městě předznamenal a nabil energií před taneční smrští WWW Neurobeat a běsněním na půlnočního Sýčka.
Majo: Trasu Kafara - Orlovna niekoľkokrát vychodím na automat. Krstných otcov je po dvoch rokoch, čo som ich videl naposledy, o pár menej, energia sa ale zachovala: mierne odmeraný rapel, post-rockové vlny, Mogwai, možno kúsok Pavement na Dunaji, posvätená retiazka je samozrejmá. Tiež to stáčam na Severní nástupiště. Ich set sa prekrýva s Berlinmi, no je dobré, že som si oxeroxovaný Kapitál zobral aj sem, členovia folkovej zostavy sa nenútene striedajú v speve, akustické a ohromne milé: „Umřem jednou a zas, nejdřív, když nám dojde dech/a naposled, když naposled zmíní naše jméno,” takto by mohol znieť umieračik za Srdcia osamelých jazdcov.
Toľko k dramaturgii smútku, prekvapením z inej šálky sú WWW Neurobeat, ktorým som sa úspešne vyhýbal. V tlstej geometrii zvuku schovaná intenzita, asi najlepšie dadatexty, aké som počul. Keď niekto rapuje o pomaranči kamuflovanom za citrón a nič neškrípe, headbanguje sa, všetko fachá. Iná dada boli Bert and Friends, v zahrade Orlovny zvláštne utlmená, keď hrali Gufrau, tak mi chutil langoš. Ak ale Wéčka boli hodina češtiny, Sýček sú zaslúžený telocvik. Crowd chvíľu po polnoci už zredol, čiže mi zostalo dosť miesta na, neviem, asi to bol two-step. Čo track, to plnohodnotne krautová dvanásťminútovka, Krstní Otcovia na tretiu. Kamoši už objednávali taxík, čiže som v čakaní poskakoval dnu aj pred venue, katarzná bodka - Bolt prišiel presne na záver uřvaného kuvikania.
Bára: V pátek byla škoda snad jen afterparty na Kafaře, kde se už po náročném programu stavil málokdo, no aspoň jsme si dali langoš se svíčkovou. Sobotní program byl poklidnější, zato začínal už ráno a dal víc prostoru objevování. Divadlo, podcasty, přednášky, literatura, stage jedou paralelně a od brzkého dopoledne, takže jsem z doprovodného programu stihla jen Rapspot dost možná poznamenaný party v legendárním znojemském Gogu, kde hrál Edúv syn večer předtím. V noci v Orlovně už byl v plné síle.
Druhý den se nás už vystupující nesnažili zničit a roztrhat, vše se příjemně táhlo na horkém slunci ve znamení letního lenošení. Co začal houpavými songy Lichnovský, dotáhla Athéna Chlebová - od párků na splátky po enviromentální krize objímala rostoucí kotel pod podiem a se sobě vlastní pobavenou něžností burcovala publikum k aktivizaci ve chvílích, kdy už nevidíme nové cesty. Atmosféru podržela i lotyšsko-rakouská synthpopová producentka a zpěvačka Baiba. Když v průběhu setu začal Cyril Kaplan (z kapely Lichnovský) rozebírat bicí a měnit je za novou soupravu bubenici přímo pod rukama, nabrala show lehce bizarní lynchovský vibe. Celkem přirozeně se pak nabízelo festival ukončit v poklidu - Ursula Sereghy tak trochu schovaná před půlnocí na Kafaře by si zasloužila daleko víc pozornosti, jak ale ObrFest se závěrem vplul do mainstreamovějších vod líbivých indie kytarovek, nikomu už se asi nechtělo experimentovat a většina lidí zůstala na švýcarských Visions in Clouds. Asi s desítkou dalších odpadlíků jsme si magický set Sereghy vychutnali a domů se tentokrát vydali odpočinutí za nepravidelného rytmu zlomených beatů a promyšlených zvonivých kompozic.
Majo: Ako spievali Lichnovský s Pivoňkou, Fever Dream. Nikdy ma neprestane prekvapovať, že sa aj na dvojdňovom festivale viem odpáliť na seniora. Týmto roleplayom sa tiahne celý deň, na ležérnom nahrávaní Rapspotu trochu staromilsky cringujem, lebo nám s komentárom púšťajú kúsky hitparádneho rapu, o pár minút sa Lubomír Dítě pýta Edového syna, či vždy cítil dostatok materskej lásky, alebo či raz bude robiť fotrovský rap à la Past, druhé kategoricky odmieta.
Charizmatický frontman Madhouse Express je tak trochu šaman, zaťatou päsťou sa opakovane pohráva s akousi anténou vedľa kláves. Kapela hrá vlastne veľmi zdarilú, psychedelickú všehochuť, šoumenstvo bez trápnosti, aj pri štyroch chlapoch neukričané siláctvo. Potom dlho nič, antifotrovskí Svěrák s Uhlířem v podaní Edového skinheada a Žakhelesa-Šmakelesa to ale krásne kompenzujú. Myslovič je taký kurátor undergroundu, či už tlčie hardbass, dáva do avantgardného piana, vyhráva gitarové solíčko jak od Morella, len zriedka to nie je rana istoty. Žakheles neodohral Kamión, škoda.
Je super, že sa môže hoci aj iba na dva dni periféria stať brnianskym kultúrnym centrom. Myslím, že to aj bolo vidieť na návštevníckej vzorke - od tých najmenších až po osoby v dôchodkovom veku. Atmosféra bola príjemná a komunitná aj napriek pestrému performerstvu podmieňujúcemu generačné strety, ale aj strety subkultúr. Skrátka nabitý program, z ktorého sa dalo vyberať. Jednu príznačnosť ale musím vytiahnuť - až na pár výnimok bol Obrfest sausage party.
Dva světy, které by na papíře vypadaly jako špatně namíchaný plakát, se na pódiu potkají bez většího tření. O hodinu dřív se lidé váleli v bahně na death metalu, teď zpívají popové refrény a nikdo se nad tím zvlášť nepozastavuje.
Vedle mě si vousatý metalista v tričku Cannibal Corpse natáčí choreografii na telefon a o pár metrů dál skáče dítě na ramenou svého otce.
Bloudím mezi stánky, cestami a koridory, zatímco hudba z hlavní stage ke mně doléhá z různých vzdáleností. Možná je to nakonec příznačné zakončení celého dne.
Problesklo mi hlavou, co se muselo dít, když se k téhle dvojici připojila ještě klidná síla Joshuy Idehena, který jel na podzim s kapelou tour právě k poslednímu albu.
Letošní letní polskou festivalovou sezonu sice odstartoval o týden dřív bialystocký Up To Date. Katovice jsou ale českým hranicím podstatně blíž, takže minimálně ta česká část publika vyrazila do Polska až o prvním červnovém víkendu na jednadvacátou edici action Nowa Muzyka. Jestli byla bardzo fajna?
Bez řemeslné suverenity by technicky náročné kompozice Mastodon nemohly fungovat, pokud by se z nich ovšem vytratilo syrové, tajemně esoterické jádro, celá impozantní konstrukce by se vyprázdnila a zřítila, a to se zatím rozhodně neděje.