

Počúvame, počúvať budeme (Next 2025)
V súčasnej politickej mizérií a zástupe katastrof, ktoré sa odohrávajú v našom kultúrnom prostredí, je festival s takým rozsahom a ambíciou skutočným zázrakom.


V súčasnej politickej mizérií a zástupe katastrof, ktoré sa odohrávajú v našom kultúrnom prostredí, je festival s takým rozsahom a ambíciou skutočným zázrakom.


Dlouhá fronta, živý had lidí od profesionálů, intelektuálů po zvědavé laiky. V chodbě někdo brblá, že to s hudbou nemělo nic společného, zatímco barmanky vlídně rozlévají víno.



Planeta Andalusia, stanice Monkey Week, návštěva čtvrtá. Pocit návratu domů nemusí chovat jen místní.



Copak line-up! Copak servis! Skvělý festival se od dobrého pozná tak, že pořadatelské soukolí není vidět.



Rozbouřený moshpit se zdál být samozřejmostí, fanoušek stojící na ramenou statečného kamaráda a podpíraný partou dalších, kterak se Sullivanem zpívá Before I Get Old, to už v sálech...


Hudba, která v posledních letech získala větší dynamické rozpětí, se tady ocitá ve stísněné verzi, a část její síly se musí přizpůsobit fyzice místnosti.


Když energie začala malinko upadat, novou sílu přinesla skladba Jazz Burger, u které si dali sólo jen Pavlovic a Maddell u mikrofonů a elektrické kytary.



Nejvýraznějším pojítkem obou realit je kytarista a zpěvák Brandon Evans, který si pódium Kabinetu Múz osahal už na jaře s dalšími matadory emo subžánru Pageninetynine.



„Připadám si tu jak Busta Rhymes,“ směj se Daniel Lopatin po příchodu na pódium Nové Spirály na pražském výstavišti.



Zvedavosť, rozpaky, ľahká skepsa. Nízke očakávania? Spätne si premietam krajne dogmatické myšlienky, ktoré mi hlavou bežali pred prvým koncertom európskej časti turné.



WOMEX v Tampere představil nejnovější trendy ve world music, přičemž jeho průběh částečně ovlivnil izraelsko-palestinský konflikt.



Když padla otázka, jaký bude koncert spojený s Mazací hlavou, Stewart přirovnal film k planetě a asteroidům, které kolem ní obíhají, rozšiřují ji, zasypávají, zraňují.



Samozřejmě přeháním – ti dva byli sehraní a věděli, co od sebe vzájemně čekat. Věděl to i vkusný geometrický šetřič obrazovky za nimi.



Zastreté vokály, éterickosť a lepkavá emocionalita boli ťahúňom večera, po tejto stránke umelkyňa zažiarila a viac.



Vizuální doprovod od Müllerové, Stenka a KCHP, inspirovaný podzemní krajinou Neapole, prezentuje ponuré záběry cisteren, chodeb a akvaduktů.



Rukama kreslí dynamiku, otáčí se zády k publiku a hlídá, jak se zvuk tvaruje. Je to zvláštní forma autority.



Nikdy jsem moc nerozuměl, jak lidi mohou propadnout různým prorokům a jejich kázáním, při pohledu na Jacka Barnetta jsem ale chápat začal.



Prechodová komora nebude, nemáme čas, bolesti a tráum je viac než dosť. Ozvú sa tvrdé, úvodné riffy, Kӧnig chce povedať veľa, päťčlenné Hvězdy mu k tomu tvrdo zahrajú.



„Teď přijde Adam,“ ozvalo se vedle mě v očekávání frontmana Berlin Manson.