


Tančit až za tmy (Colours of Ostrava 2026)
Na slunci je těžké se hýbat, ale noc to na Colours vynahradí.


WOMEX v Tampere představil nejnovější trendy ve world music, přičemž jeho průběh částečně ovlivnil izraelsko-palestinský konflikt.
Před několika dny vyšel v The Economist obsáhlý článek s názvem The Finnish Lifestyle Philosophy That Could Save Europe, který přibližuje koncept „sisu“. Pod tímto slovem se skrývá kultura odolnosti, soustředěnosti a připravenosti čelit těžkým časům a překonávat je díky vnitřní síle a postoji „to zvládnu“. I proto prý firmy vnímají Finsko jako stabilní místo pro byznys a jeho růst.
Sisu, odvaha čelit nepřízni osudu, zejména tehdy, když se úspěch zdá být nemožný, lze popsat jako vlnu energie, která žene dál bez paniky, schopnost obstát se ctí a mravní silou, bez okázalosti a hlasitosti, tedy hluboce osobní motivaci. Ne každého formovalo přežití dlouhých zim, ticho lesů a jezer, nahlédnout do tohoto světa mohli návštěvníci WOMEXu ve finském Tampere už podruhé.
World Music Expo je z největších a nejvýznamnějších hudebních konferencí a showcase festivalů. Zaměřuje se především na world music a fusion, velmi často je tu slyšet jazz. Účast na něm může mnohé projekty posunout na mezinárodní úroveň, ostatně ovlivňuje i dění na tuzemských festivalech. Česká výprava je nedílnou součástí akce už desítky let a z jeho programu vybírají festivaly jako Colours of Ostrava, Respect Festival, Jazz Meets World nebo Folkové prázdniny. Co letos zaujalo tuzemské organizátory, si přečtěte níže.
Klid, soustředěnost, mimořádná odhodlanost, vytrvalost zejména tehdy, když se úspěch zdá být nemožný… sisu je koncept, který se hodí na hudbu obecně, a především na world music. Umělci a kultura obecně to nemají snadné, a kdo se pohybuje ve světě world music, zná mnohé příběhy o boji za nezávislost kultury, sebevyjádření a minoritní jazyky.
Sisu v praxi si museli vyzkoušet i organizátoři WOMEXu, tenhle ročník byl totiž poznamenán izraelsko-palestinským konfliktem. Liraz, izraelsko-íránská zpěvačka, tu měla být už před dvěma lety, což se kvůli dopravě nepovedlo, a její letošní vystoupení bylo oznámeno měsíce dopředu. Proto bylo s podivem, že se hlasy proti tomu začaly zvedat pár hodin před koncertem s odůvodněním, že Liraz podporuje IDF a válku. Ano, zúčastnila se benefice na podporu zraněných vojáků v New Yorku, nicméně když pod pódiem zavlály palestinské vlajky a zaznívaly nevybíravé pokřiky, hovořila s klidem a otevřeně – nepodporuje žádné válečné šílenství a jako matka otevřeně přiznala, že současnou situaci prožívá velmi těžce, sama přišla během masakru 7. října o rodinné příslušníky a přátele.
Škoda že ji neviděli a neslyšeli zástupci projektu Syrian Cassette Archives (SCA), kteří si měli převzít cenu Professional Excellence Award, z níž se týdny radovali na sítích. Projekt, založený v roce 2018, dokumentuje a zkoumá syrskou hudební scénu z éry kazet, která trvala od 70. let do počátku 2000. SCA se rozhodli cenu nepřevzít právě kvůli Liraz, podle vlastních slov právě proto, že si až na WOMEXu všimli izraelské zpěvačky a převzetí ceny podmiňovali uznáním chyby organizátorů. To zrovna nepřispívá k tolik potřebnému dialogu, který by člověk na akci, jež vyzdvihuje menšiny a kultury z celého světa, očekával. Stačilo se ozvat dříve, možná požádat o diskuzi v rámci konference, ta totiž přinesla mnoho zajímavých témat, třeba jak podporovat romské umělkyně a jejich tvorbu nebo přinášet do koncertních sálů více diverzity… Nicméně práce Syrian Cassette Archives je mimořádně zajímavá a jejich web nelze než doporučit. Noura Mint Seymali, která navazuje na silnou ženskou hudební tradici Mauritánie, převzala na ocenění pro umělce a svým závěrečným koncertem roztančila většinu delegátů i na chvíli odlehčila napjatou atmosféru.
WOMEXu se letos zúčastnilo 2040 hudebních profesionálů, 281 interpretů z 100 zemí a 407 vystavovatelů se 176 stánky. Program obsahoval 60 koncertů na 7 scénách, 17 hudebních dokumentů, 95 konferenčních panelů či mentorských sezení. Úctyhodná čísla – přesto pro zkušené návštěvníky bylo patrné zmenšení veletržní části. Finsko je prostě pro většinu zemí drahý „špás“, uvidíme tedy, jak ovlivní návštěvnost příští místo konání, Gran Canaria, 21.–25. října 2026. Podle předchozích zkušeností se ho rozhodně vyplatí navštívit; výborné koncertní sály přímo na pláži a příznivé počasí jsou vedle stabilně kvalitního programu poměrně velkým lákadlem.
PS: První plody WOMEXu už 16. března v Praze, kdy se s novým albem vrací americká legenda The Klezmatics.
ANNA MAŠÁTOVÁ (AMPROMOTIONS)
Spafford Campbell
Toasaves
The Handover
Yegor Zabelov
Eben
JIŘÍ MORAVČÍK
Kankou Kouyaté et Les Etoiles de Garaná
Bobo & Behaja
Fleurs Noires
Spafford Campbell
Oumy
MICHAL SCHMIDT (FOLKOVÉ PRÁZDNINY)
Spafford Campbell
The Klezmatics
Fleurs Noires
Kankou Kouyaté et Les Etoiles de Garaná
Toasaves
PETR DORŮŽKA
Meral Polat
Fleurs Noires
The Zawose Queens
Dal:um
The Klezmatics
PETR PYLYPOV (JAZZ MEETS WORLD)
Esdras Nogueira
Kankou Kouyaté et Les Etoiles de Garaná
Badi Assad & Sérgio Pererê
Antti Paalanen
Mario Lucio
The Klezmatics
PAVLA SLÍVOVÁ (COLOURS OF OSTRAVA)
Meral Polat mě naprosto strhla, je to síla i něha v jednom, zakořeněná v tradici, ale zároveň nesmírně současná. Její hlas má v sobě kus divadla, poezie i vzdoru, a když zpívá o svém otci, zní to jako modlitba.
Liraz mě fascinovala nejen propojením perské tradice s elektronikou, ale i odvahou, s jakou podporuje íránské ženy a jejich boj za svobodu. Zároveň působilo nesmírně silně, jak vědomě a s respektem reagovala na protestující podporující Palestinu. Vřelá, empatická, a přitom neústupná, podobně jako její hudba.
Malkit Singh byl čirá radost, Energie, charisma a humor zaplavily celý prostor. Jeho vystoupení připomnělo, proč je právem nazýván králem bhangry: spojuje generace i kontinenty a dokazuje, že tahle hudba má sílu rozhýbat i ty, co si původně jen přišli „podívat se“.
Fleurs Noires mě úplně vtáhly. Deset žen, které hrají tango s takovou vášní a energií, že člověk zapomene dýchat. Jejich hudba má v sobě eleganci Paříže i divokost Buenos Aires, a když se rozjedou, je to spíš bouře než koncert.
Zily mě bavila přirozeností a sebevědomím. Její hudba má v sobě rytmus ostrova i moderní zvuk, působí autenticky a upřímně – a díky mimořádným muzikantům za zády měl její koncert skvělý tah i energii.
ŠTĚPÁN RÜCKL (RACHOT)
Bobo & Behaja
The Zawose Queens
Meral Polat
The Handover
Kankou Kouyaté et Les Etoiles de Garaná



Na slunci je těžké se hýbat, ale noc to na Colours vynahradí.



První den Colours beru jako objevovací, areál Dolních Vítkovic je přeplněný stánky na vše možné, všude kam člověk zajde, objeví něco nové a jednou za čas i stage.



V den, kdy začínaly Colours of Ostrava, před startem mají Masters od Rock a jen o kousek dál hrála americká písničkářka Suzanne Vega, přivezli Kraftwerk do Karlína rave party.



Oslavy vrcholí, dojímání střídají exploze energie. Netřeba se ale ubavit k smrti, naopak naskýtají se příležitosti zastavit a třeba i přehodnocovat. Pohoda vždycky nabízela vše z toho, a ještě trochu víc.



Poslední den svádí k rekapitulaci, soukromému udílení cen a mudrování nad podstatou filmového diváctví.



Areál praská ve švech. Vedle všudypřítomné hudby se od rána rozjíždí i debaty, vědecké přednášky a divadla. Neztratit se ve změti všech programových položek může dát zabrat. Jednodušší je nechat se jimi konejšivě nést.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.