Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.

V sále není horko, ale kapela i přes sporé pohybové kreace vystupuje s nasazením a pravidelně si otírá pot či make-up do připravených ručníčků.

Naštěstí střelba rýmů funguje naživo výborně a nejeden návštěvník nevěřícně kroutil hlavou, jak je tohle vlastně možné.

Jedním z úplně posledních snímků byl inscenovaný dokument Bit Player o autorovi jedné z nejrevolučnějších teorií dvacátého století Claudeu Shannonovi.

Start proběhl pár minut před ohlašovanou půl osmou, sál se v mžiku zaplnil, balkony nevyjímaje. Osmičlenný kolektiv spustil bezmála dvouhodinový set.

Ghost-Note ale není jen afrobeat a funk. Velkou porci koncertu klubem pulzoval těžký hiphopový rytmus a jedním z vrcholů byla pocta americké legendě J Dillovi.

Ze Sona si to k Mersey míří povědomá postava bělovlasého elegána, která si nese fixou napsané playlisty... Jeden z posledních koncertů v brněnském tradičním klubu.

Jaroslav Rudiš se na pódiu poněkud zvláštně pohupuje a v ruce drží Kafkův nedokončený román Nezvěstný, za ním se na plátně míhají letadla nad newyorskými mrakodrapy...

V neděli pak rozcloumala jeho stěny experimentální hudebnice a filmařka Billy Roisz a nutno říct, že její vystoupení patřilo mezi nejlepší koncerty festivalu za dlouhé roky.

Pokud jsem při domácím poslechu Spirit Counsel zápasil s koncentrací, při živém provedení byl spíš problém z toho nádherného zvukového chrámu odejít.

Oddanost a nadšení fanoušků odrážely dlouhé potlesky, mohutné chorály při songu TheseRIOTSareJUSTtheBEGINNING i aktivní feedbacky na Friersovy otázky.

Kdo se poflakoval vzadu, rotuje kolem baru v zadních částech a hledá své skuliny v zasněném oparu známých melodií. Modrá a červená světla, bílé sci-fi kombinézy, bledé tváře.

Technicky nebylo co vytknout, ale zároveň byl Skeptův výkon stejně profesionální jako profesorský.

V něm nesmírně suverénní kvarteto zbořilo představy o tom, jaké zvuky se ještě dají při „běžném hraní“ vyloudit z nástroje, a znělo zkrátka mimozemsky.

Mezi všemi místy se klikatí bílá vápenná čára a vede návštěvníky jako mízu ze sálu na výstavu, z výstavy na koncert a z koncertu na přednášku Inspiračního fóra.

Ako funguje alternatívna rocková scéna v krajine, kde funguje úplne všetko? Ako hodinky...

Jared Warren tu svou mezi songy pečlivě ladil, ale mně spíš přišlo, že plní míchačku.

Hutné, až metalové/stonerové riffy otevřely trochu nečekanou oblast světa Acid Mothers Temple.

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.