Jde o zvláštní hudební kombinaci, nostalgická retro vlna říznutá metalovou estetikou a syntezátory. Neonové okultno... Vyprodaný Palác Akropolis, Perturbator.

Nukleární holomajzna už ale nebyla v módě - režisér Chuck Russell proto převzal námět zapadlého padesátkového hororu, přidal do něj špetku konspirace a kýbl růžového škrobu...

Divák očekává násilí, ať už kvůli vyšinutému traileru nebo úvodní scéně, ve které Reed přejíždí sekáčkem na led po novorozeněti. A o tom „otrlec“ je.

Mezi písněmi zpěvák líčí historky ze svých rodných Vestmanských ostrovů a vypráví, že ho napadají písně, třeba když pomáhá manželce s prádlem.

Vzhledem k názvu skladby je úsměvné, že jediná zřetelnější chyba přišla na začátku Denial, kdy se McVeigh ztratil...

Jaká změna, když na pódium vstoupí tři bratři Carneyovi. Import z venkovské Virginie, vousy a košile, věčný optimismus.

Po pódiu křepčila čtveřice zaměstnanců kina na znělku Beverly Hills 90210. Zaplněný kinosál aplaudoval. Luke Perry se obracel v hrobě. Mohlo se začít.

Ano, Riverside exhibují, ale v základu je to vždy jednoduchá, v tom nejlepším slova smyslu chytlavá píseň.

Houbičkový mód podporuje opojně barevná projekce jak z hodin experimentální chemie a jino-světé pohledy zpěváka Demiana Castellanose.

Liší se nějak fanoušci One Direction a Balthazar, ohlédneme-li od jejich hudebního vkusu?

Nic svou katarzní show odehráli dole pod pódiem, zatímco početný ansámbl The Black Heart Rebellion se rozprostřel nahoře.

„Holly“ strávil na pódiu několik minut, během kterých se stihl několikrát vyfotit s publikem a vypustit pár suchých vtipů o smrti.

Modeselektor nikdy nepatřili k producentům posouvající žánr, ale jen málokterá značka se těší takové oblibě.

Film se nevyhýbá zjevnému: do role Nimani tvůrci obsadili pornoherečku Stoyu a v úvodu je androidka čistě sexuálním objektem.

„Shots in the end,“ završila Nicola Leel hodinový set panákem kořalky. Co na to ostatní?

Buchanan ale umí také ztišit, například když ve skladbě Jordan mluvil o smrti, vyšších hodnotách a nutnosti duchovního spojení mezi všemi v sále.

Algiers všechny svoje výzvy pěchují pouze do hudby, a to jak verbálně, tak emocionálně. Tady se jde rovnou na věc, na stanovišti v první bojové linii není čas rozdávat letáky.

Sako, brýle, kalhoty do pasu a konečky dredů koukající z pod čepice. Busdriver, rapový intelektuál nesměle skládající poklonu MF Doomovi a dalším...

Proti nim stála čtyřčlenná sestava. Kytarista, klávesák a bubeník ve čtverečkově-károvaných oblecích a s obřími zobáky a zpěvák v kostýmu krávy.

Vždycky zapomínám, že ne všichni jsou takoví pamětníci jako já a leckterá nebohá dívka třeba ani neví, že pan Borrell byl kdysi celkem rokenrol.