

Potřeba jít vpřed (Pohoda 2025)
Jedinečnost pohody je neoddiskutovatelná, jako by bylo cool nebýt úplně cool. Tuhle energii na jiném festivalu nezažijete.


Jedinečnost pohody je neoddiskutovatelná, jako by bylo cool nebýt úplně cool. Tuhle energii na jiném festivalu nezažijete.


Závěr festivalu patří rekapitulacím a žebříčkům. Pěkně si tu změť zážitků srovnat do šuplíků a poliček v naší mentální databázi.



Fontaines D.C. od prvních sekund ukazují, proč jsou momentálně jednou z největších koncertních kapel, kterou by měl chtít do line-upu každý festival.



Předpověď a program nabádá k optimismu, náhrada v podobě Damona Albarna a Africa Express přináší naději, kterou nejen Slovensko potřebuje.



Čím déle se člověk zapouští do místního režimu, tím častěji na něj i na ulicích dotírají podivné obrazy, které by se lépe a jistěji vyjímaly na plátnech kin.


Znám lidi, co na diskuse ze zásady nechodí, protože nesnesou trapné nebo blbé otázky spoludiváků. Jiné zase žene nezkrotná touha proniknout hlouběji.


V působivých kulisách festivalu Splash mi celý moment vykouzlí zlověstný úsměv na tváří – vzpomínám na nekonečné moshpity Rock am Ringu. Němci tohle prostě umí.



Když se na Cestě zastaví čas, nepotřebuji k melancholickému pocitu nostalgie minulost.



Když se dívám na siluetu kaštieľa, myslím na slovo, které mě letos provází od prvního čtení festivalových textů – oživotvorenie.



Tradičně nejrušnější zahajovací víkend za sebou zametá poslední stopy, davy v ulicích řídnou, hustota smokingů na metr čtvereční klesla na přijatelnou hodnotu.



Říkalo se tomu citlivý věk, když jsem byla malá. Zvláštní slovní spojení, které zřejmě naznačuje, že později už setrváváte ve věku necitlivém.



Proč vydáváme čas, energii a peníze, abychom v létě místo lezení po horách nebo plavání v moři trávili týden pobíháním mezi kinosály, když na filmy můžeme snadno koukat i doma v posteli?



Ostatně, podlehlo i publikum, které se marně snažilo muzikanta v typickém klobouku vytleskávat i po závěrečném coveru Ramblin’ Man.



Kam taky jinam, když Melt je po loňském ročníku minulostí, než z jednoho zrekonstruovaného těžební prostoru do druhého.






„Jo a napiš tam, že dorazili i ty mladý,“ doporučuje mi kdosi z hloučku shromážděného kolem obrubníku před smíchovskou továrnou.



Mclusky budu mít navždy spojené s Apačkou, která mě je učila poslouchat v době, kdy jsem měl ještě k podobné hudbě dost daleko.



Koncert senzace z amerického Baltimoru je totiž právě teď možná ten vůbec nejlepší bod v časoprostoru.



Už prvé pozvánky na sociálnych sieťach naznačili, že pôjde o súčasnú experimentálnu hudbu, ktorá má za cieľ zvukovú vnímavosť, či stíšenie a nachádzanie nových ciest z dnešných kríz.