A taky se vysvětlilo, proč na klasickou prosbu z publika „Ještě jednu!“ bubeník po odehrání prvního setu s úsměvem odvětil: „Dám ještě dvanáct!“

Warm-up v jejím podání příjemně kontrastoval s vystoupením Son Lux, projev plný barev a emocí působil velice hluboce a lidsky.

Mířím po stezce na okraji pláže směrem k městečku Marina di Ravenna, nechce se mi na chodník. Zbývá posledních pár hodin do odjezdu a potřebuju písek ještě chvíli pod nohama.

Adam Granduciel s tisíci kytarami a v batikovaném tričku. Koncertní návrat The War on Drugs byl vřelý a dvouhodinový poskytl dostatek času k emocionálnímu louhování.

A v tom bylo ticho protnuto rozvernými tóny popové skladby Take on Me od A-ha...

Přicházím do pražské MeetFactory zalité mrazivým březnovým sluncem. Nepamatuji si, že bych tady kdy byla dopoledne. Panuje tu téměř hrobové ticho...

Že jde o gotický festival naznačí hlavně svébytný a pečlivě stylizovaný dresscode, skrze který si tato událost na pár dnů město přivlastňuje.

Namísto vyfintěné hostesky nebo lenivého hypemana vyletí z backstage Edúv Syn. Maskot celého setu v umaštěném triku Wu-Tang rozjede pogo...

Walter Trout slaví v těchto dnech devět let od svého návratu do života a očividně je do hloubi duše šťastný.

Otřepané přízvisko o nejhlasitější kapele New Yorku každý slyšel tolikrát, kolikrát Oliver Ackermann za svůj život hodil o zem kytarou.

„Je to tu moc hezký, ale nenechávej mě tady,“ říkává žena, kdykoliv zavítáme na Broumovsko.

A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství...

Nejhlasitější a nejchaotičtější část běsnění pak Giru zvedla ze židle, na níž jinak trávil zbytek času...

Optimistický záblesk ze začátku vystoupení Xiu Xiu v podobě narozeninového popěvku věnovaného Freddymu Rupertovi zhasl vysoký syntezátorový tón.

Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých kontextech.

Svého času zázračné dítě s kytarou Joe Bonamassa se po dekádě vrátil do Prahy. Vyprodané Forum Karlín oslnil skvělou technikou i virtuozitou. Stačí to ale na skvělý koncert?

Těžko říct, jestli se Brno snaží vyhecovat Prahu, nebo jednoduše dokázat, že všechny odvěké vtipy a narážky nejsou opodstatněné... JazzFestBrno táhne.

Vydobyť si pozornosť širšej verejnosti v malých mestách, akým je Bratislava, môže byť pomerne jednoduché. Dlhodobo si ju udržať, je však rovnako komplikované ako všade inde.

V tichšej pasáži zrazu vreskot, z ktorého stuhla krv. „Stand up! Stand the fuck up!“ kričala žena so šialeným pohľadom a tečúcim make-upom...

Často nebylo zřejmé, na které straně pódia jaký hudební prvek vzniká, občas jsme taky netušili, jestli už tleskat. Rozhodně jsme ale tleskat chtěli a potřebovali.