Na první dobrou láká už herecké obsazení Keanu Reevese a Rivera Phoenixe, staršího bratra Joaquina Phoenixe, který se ve třiadvaceti předávkoval.

Jsem skeptická vůči módě revivalů starých kapel, vezoucí se na současné vlně nostalgie a remaků, recenze z tohoto turné byly ale velmi slibné.

Yob nastolili solidní atmosféru, ovšem vesmírné ústřely pak uzemnili Neurosis. Byla to pouť napříč historií, především posledními dvaceti lety.

Splín nedělního podvečera je potřeba vytlačit a ještě na jeden večer zapomenout na svět mimo prosluněný poloostrov.

Line-up plný jmen, která u nás nikdy nehrála a většina z nich v dohledné době nejspíš ani nebude, je každý třetí červencový víkend k Praze blíže než všechny barvy Ostravy.

„Jaký byl váš nejlepší sobotní zážitek a proč?“ Stejně jako jiné dny pokládá Instagram Colours of Ostrava jednoduchou otázku...

Proč jezdíme na ten který festival? S jakým očekáváním? A naplňuje se? Co si myslíte, že organizátoři považují za úspěch?

“Toho si musíš jít poslechnout, ještě vtipnější Xindl,” říkají mí rodiče před festivalem o Pokáčovi. Kofola stage je okupovaná davem.

Dana Boecknera (Wolf Parade, Operators) jsem s Handsome Furs prvně viděl před deseti lety v Nodu a těžko už si teď rozvzpomenu, co bylo jinak.

„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.

Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival. Co přinesla sobota kromě deště, Cateriny Barbieri nebo Dana Deacona?

Na Poděbradově není k hnutí. Chodníky a parapety u zbývajících dvou stanovišť se s ukončením produkce na hlavním pódiu zaplňují lidmi, podzemní klub ožívá.

Zklamání ze zrušeného pátečního headlinera Lykke Li zažehnal brutální set Death Grips. Co dál, co víc? Gleb, Faka, Dream Wife a další.

Digitální tíseň, globální oteplování, rasismus, fake news a mnoho dalších současných společenských problémů za růžovou fasádou. Romantika na Pohodě.

Publikum kontroluje čas. Pětačtyřicet minut? Sousto, které hladové fanoušky jen dráždí.