Na stupňující se davovou radost reaguje čtveřice hudebníkům krátkým zvednutím se od nástrojů. Drobné gesto dá pokyn k... DakhaBrakha v Praze.

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.

Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí.

Dlouho očekáváný večer klasického metalcoru, kdy dorazila pětice kapel pojící silně metalické prvky s hardcorovým podkladem.

Jedním z důležitých, a přitom jaksi skrytých přínosů Žižkovské noci spočívá v tom, že se krom hudby rok od roku věnuje stále víc literatuře a poezii.

Plánování divokých přesunů ztrácelo smysl a jediným rozumný východiskem zůstávalo zvolit maximálně dva kluby na večer. Anebo ne?

A dav v Crossu řve: „Pražskej hrad bude squat, Pražskej hrad bude squat, pojď obsadíme to, dřív než zavolaj stopadesát osum.“ Co bylo nejvíc a jde jen o kapely?

Festival obnáší mnohem více než promítání toho nejlepšího z celosvětové produkce.

Hypnotické basy dotvářely laserové stěny, ve kterých se zrcadlil hustý dým, za dvojicí se na plátně točil znak se třemi bicepsy...

Stál jsem uprostřed naplněné Akropole a říkal si, jak to festival Spectaculare dělá?

Kouzlo živé hudby není jen v kvalitě zvuku, ale v její mohutnosti, úvodní hřmot v dnes již legendární představovačce Trinity byl pohlcující.