Šejkr #181: Poslední metr
Dneska v osm večer mix ještě podezřelejší než obvykle. Krásné věci Pebble Seven, Hannah Peel & Beibei Wang, Cyrila Kaplana nebo Asna, a pochopitelně Ibeyi! For Heaven’s Sake!
Odpadky
Hudba jako pohon, víra i katarze, umění coby sociální protest i novodobý městský rituál. Kostýmy i nástroje z plechovek, kusů plastů i vyřazených motorů.
Šejkr #176: Dýmy a zrcadla
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Šejkr #174: Malér
Beztak se za těch pár hodin, než tohle vyjde, stane dalších třicet dva zásadních událostí, změn a posunů. Rychlá doba? Oxymóron.
Šejkr #173: Rhythm & Love
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Šejkr #171: Pomalé vlny
Tehdy jsem prvně slyšel track Nemám koho obdivovať, v němž se potkala s Berlin Manson, a ptal se jí, co tam s těmi stokári dělá.
Šejkr #169: Levante y poniento
Ta dvě slova mi přes veškerou původní skepsi ležela v hlavě celou dobu. Ne že bych nějaký ten „levante“ podnik ve městě potkal, ale podivných míst tam byla spousta.
Šejkr #168: Světlo
„Ty máš vytetované Motomami, to je krásný. Dneska jsme si pouštěli Lux,“ říká mi Luisa Almaguer, když usedneme k rozhovoru, zasměju se a opáčím, že já dvakrát.
Šejkr #167: Zastavení v nepaměti
Přecházím skrz milované Bezručovy sady, jedenáct večer a tradičně pusto. Podzim, který letos přišel kupodivu nenápadně, zlověstně mlčí, listy padají rovně dolů, jako by je jejich odchod ani nezajímal.
Šejkr #166: Mor
Nahodilé záznamy výseče reality. Od té doby mi ta věta leží v hlavě, převracím ji tam a zpátky, schovávám a odkrývám, mažu a podtrhávám. A leží tam pořád.
Šejkr #165: Rutina
Daily Routine od spektakulární dvojice Adam Dragun a Fvlcrvm je bezesporu jedním ze zásadních bangerů roku, mám pocit, že už se celkem dlouho nestalo, aby snad všechny texty o nějakém albu zmiňovaly jednu konkrétní a vždycky stejnou píseň.
Šejkr #164: „Je vymalováno, uklizeno.“
Stačí jen občas vylézt na ulici a cítit to pohasínající teplo při brzkém soumraku. Krása.
Šejkr #163: tutto passa
Dokruhu potřetí, potřetí a naposledy. Ano, hlásí se znovu radio Chomutov, ale tak asi se nedalo čekat nic jiného. Vzpomínky zúčastněných neblednou, fomo level těch, co na místě nebyli, neklesá.
Šejkr #162: Víc než ulice snese
Původně měl tenhle Šejkr být o festivalu, nakonec záměrně není. Alespoň na chvíli myslet na něco jiného je třeba, návod leží nedaleko. Chybí mi Berlín.
Šejkr #161: m&g
Alan Sparhawk se probírá čísly Full Moonu se zájmem, pokud hraným, tak dobře. Ultra sympatický chlapík, díky kterému nápad na letošní meet & greet potkávačky vznikl.
Šejkr #160: Zase za rok
Letošní Full Moon Stage na Colours se povedla náramně, nejen podle výše uvedeného poděkování od spektakulárních Sereias.
Šejkr #159: Tatranky
„Rozhlédni se kolem, proměň své srdce, ohromí tě to,“ deklamuje naléhavě Stewart v parádním coveru Korgisova hitu, v souvislosti s tím, kam jedu, to rozeznívá vibrace v nečekaných úrovních.
Šejkr #158: Léto
Letní pocit je tady, nevím proč, ale vždycky mi to nějak svědčilo. A teď už je navíc jasné, komu bude letošní léto patřit.
Šejkr #157: Ultima sera
S ředitelem festivalu Beaches Brew, stojíme v zadních řadách na koncertě Baby Volcano. Za námi létá frisbee, běhají psi a kolem prochází parta Chrisových (mnoha) přátel...
Šejkr #156: Rest & Relaxation
Jsem z náporu posledních týdnů tak vedle, že jsem začal poslouchat podcasty. To by mě v životě nenapadlo. Jako není jich moc, ale reálně je fakt poslouchám.
Šejkr #155: Ten istý tanec
„V tom istom tanci, len inými krokmi,“ zpíval v jedné z mnoha svých výjimečných písní, v té navíc skoro poslední. Už týden mi hraje v hlavě, stále dokola.
Šejkr #154: Solidarność
Poděkování to vystihuje nejlíp, ať v rámci dějinné úlohy nebo neustálého připomínání určitých zásad a principů. Solidarność, tedy solidarita. Kam se to slovo ztratilo?
Šejkr #153: Dejvice
Nostalgii se člověk může bránit, ale nakonec ho vždycky dostane. Procházím Zelenou odshora dolů a vzpomínek je až příliš, stejně jako okolo někdejšího bubenečského nádraží a přilehlé části Stromovky.
Šejkr #152: Východiskový bod
„V cele je to bezpečné, všetko je tu absolútné,“ zpívá Denis v jednom z tracků roku, ironii beru, ale někdy je to absolutno skutečně, ehm, papírové.