Šejkr #181: Poslední metr

Napadala mě spousta klišé. O tom, jak je noc nehlubší těsně před úsvitem, poslední metr že je nejtěžší a podobně. Naštěstí netřeba chodit do floskulí, když tu máme tenis. Včerejší French Open přineslo nový příklad: Jannik Sinner vedl nad Juanem Manuelem Cerúndolem z Argentiny 2:0 na sety a 5:1 ve třetím, jasnější match aby pohledal. Následně světová tenisová jednička uhrála pouhé dva gemy a prohrála v pěti setech. Takže… takhle to nedopadne, v pondělí spouštíme nový web.

Čtyři roky. Tak dlouho mi trvalo vrátit se do Berlína, až se tomu ani nechce věřit. Každopádně dobrým zjištěním bylo, že určité návyky se nevytrácí, a sotva pár desítek minut po příjezdu do německé metropole přišel – přes tradiční hluk, chaos a nervózní energii – tradiční zen. Nápadně obvyklé. Utéct těsně před finišem, kdy už mělo být všechno hotové, na pár dní do Berlína se zdálo být jako ještě lepší nápad. První dva dny už jsem si při brouzdání oblíbenými ulicemi maloval, jak bude Šejkr smířlivý a lyričtější. Poslední metr.

Raději to ještě shrnu, žádný konec Full Moonu to není, přestože to někdo říká. Nebo to tak vnímá. V pondělí totální refresh, v průběhu dne by se všem měly propsat zbrusu nové webové stránky Full Moonu, se zavřenou předplatitelsko-supporterskou částí, která se už teď plní, za zdí najdete taky kompletní archiv všech čísel od roku 2010 a postupně budou přibývat další věci. Během pár týdnů vyjdou dvě vydání v současné podobě, v září pak první v novém. Projekt Full Moon 2.0, nebo spíš 38.0, trvá dva roky, pocitově mnohem víc, vlastně vůbec nechápu, že datum, které jsme si rámcově stanovili zjara loňského roku, opravdu dodržíme. Kampaň na Doniu běží, nabídka bude od příštího týdne ještě bohatší, čeká nás taky parádní merch a vůbec všechno se to seběhlo do jednoho slušného proudu.

Berlín opouštím ve čtvrtek brzy ráno, kombinace tří callů se sešla tak nešikovně, že dva dávám ve žlutém busu, naštěstí poloprázdném. Věcí, kterých chybí, se najednou ukazuje mnohem víc, než se zdálo, do toho nabereme po cestě hodinu navíc, tudíž na Florenci hledám klidné místo na festivalový call, aby se mi najednou rozžhavil telefon a přestal na cokoli reagovat. Ukazuje se to jako drobnost, ale při vysvětlování v servisu mi upadne nožička od brýlí. Ještě že nevěřím na znamení. Tudíž berlínskou lyriku jindy, podobně jako zážitky ze setkání s Gracielou Iturbide nebo Peterem Hujarem a letos už několikáté rande s Marinou Abramović. Poslední metr. Game, set a snad i match. V pondělí. Jo a ještě jedna věc. New York Knicks!

Dneska v osm večer mix ještě podezřelejší než obvykle. Krásné věci Pebble Seven, Hannah Peel & Beibei Wang, Cyrila Kaplana nebo Asna, a pochopitelně Ibeyi! For Heaven’s Sake!