Šejkr #123: To podstatné již…
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Šejkr #122: „El color de los días“
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Šejkr #121: Nanovo
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
Šejkr #120: Bilance
Na konci roku toho stejně moc nevychází, moc se toho neděje. Tedy v hudbě. Veškeré rámce roku 2023 se během čtvrtečního odpoledne 21. prosince změnily.
Šejkr #119: Bratislavská intermezza
Disciplínu jménem konec roku si člověk asi úplně nevybírá, ale to ještě neznamená, že její parametry nemůže ovlivnit. Kdyby trochu přemýšlel.
Šejkr #118: Nevratné zápletky
Co vás pohání po těch letech v oboru, ptali se mě na kurzu kulturní žurnalistiky předevčírem v Olomouci. Že by to byl tenhle stres? Občas bych měnil.
Šejkr #117: Podzim is killing me
Některé věci jsou prostě dané, dochází mi, když se před vchodem do Hybernie potkáme s Kristofem Hahnem, spontánně se obejmeme a klábosíme, jako bysme se viděli včera.
Šejkr #116: Příští stopy
Zmačkáním se zlidšťuje. Vrtá mi to hlavou čím dál víc. Že by to všechno leželo v chybách, v poškozeních?
Šejkr #115: Co přichází?
Všechny oficiality už jsou vyřešeny, galerie zůstává i tak plná lidí a díky bouřkovému tlaku je tu atmosféra jak ve vyprodané posilovně...
Šejkr #114: Analogija
O to víc vrtá hlavou věta, kterou mi asi šedesátiletý prodavač odpověděl na otázku, co nějaká novější místní jména: „Já nic neznám, pro mě hudba skončila v roce 1990.“
Šejkr 113: „Ani jeden den bez čárky.“
Ne snad že bychom museli nutně každý den něco udělat, ale zároveň… proč si pak ten den pamatovat? Co kdybychom to zkusili jinak – ani jeden den bez vzpomínky!
Šejkr #112: Zase nejlepší
Jasné, tohle je emo edice. Kromě pozitivních reakcí snad všech, se kterými jsem včera mluvil, stačilo jen postávat opodál a vstřebávat atmosféru.
Šejkr #111: Prší?
V případě Besedy ale nejde o statistiky, povinnosti nebo plány, zásadní je být tady. Pravidelná dávka batiky, říkám s láskou každý rok. Přesně tak to je.
Šejkr #110: Ta slza je pravá
Začátkem devadesátých let se řešilo v showbizu hodně věcí, jedním z těch nejzásadnějších témat bylo, zda slza, stékající po tváři irské zpěvačky Sinead O’Conner...
Šejkr #109: Diagram letní přestávky
„Nejdeš na Arcu? Ale jo, jen si po té náloži musím trochu vydechnout.“ Usedám na schůdky stánku před press centrem a nechávám doznít koncert Sampy the Great
Šejkr #108: Ještě pár dní...
Prázdniny. To pro mě věky neplatí, přesto tenhle den vnímám jako jakýsi milník. Startovní čáru. Portál, za kterým je všechno na chvíli jinak.
Šejkr #107: Tenhle způsob léta...
Nenapadlo by mě, že někdy budu s chutí číst komentáře Martina Fendrycha, který pro nás coby mladé pankáče na začátku devadesátých let znamenal synonymum establishmentu, zla.
Šejkr #106: „i'm helpless before the fire…“
„Existuje něco jako ‚kvalitní hudba‘? Pokud ano, jak je možné ji poznat?“ Tyto a podobně zvídavé otázky padaly při úterní debatě se studenty na pražském gymnáziu Na Zatlance.
Šejkr #105: Joyride
„Počkej, moje DJka Karin je Češka, musím vás hned seznámit.“ S Richardem Fosterem si povídáme v tallinnském klubu Uus Laine, kolem nás prochází rapper Bemz...
Šejkr #104: Kouzla paradoxů
Řeč dojde i na Marka Stewarta, smutná novinka o jeho odchodu vylezla ven zrovna během bratislavské akce. Vzpomenu si na desku Citizen Zombie, říkám to Bobovi a společně se tomu smějeme.
Šejkr #103: Komu není gotika?
Zdá se, že s gotikou si nakonec začali skoro všichni – Shelley s Byronem dobře, ale Baudelaire? Podle Johna to byl dokonce „goth before goths“ a vlastně to dává smysl.
Šejkr #102: Kdo je kdo
Možná budu u nás v paneláku sledovat, komu se hýbou futra od puštěné pračky. Jednou je potřeba zjistit, kdo je kdo.
Šejkr #101: Čerti, kam se podíváš
Trnavská mizéria, pohádka v Leidenu i Alexino zaklínání. Výživný březen. Na show Siksa myslím od návratu z Holandska a ještě dlouho budu.
Šejkr#100: Slova jako sekery, myšlenky jako třísky
Sedím v trnavském obýváku a poslouchám nezmasterované manifesty. Koho asi tak může sakra napadnout vyprávět události u baru Tepláreň z pohledu vraha?