Šejkr #121: Nanovo

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit, desítky shows se během roku nastřádají a určitá protiváha je na místě. Stejně jako schovat se pod deku. O to zábavnější bude návrat do, ehm, reality, příští týden. Zmrzlý a zjevně zasněžený Groningen čeká. Málokdy jsem se těšil víc.

Dobře si pamatuji, jak jsem se tam ocitl v roce 2013 poprvé. Taky byla zima až hrůza, ale malebné uličky, náměstí a ostrá světla severu mi přirostly k srdci. A pouto k městu během let zesílilo, v Groningenu už se svá oblíbená místa ani nesnažím pravidelně navštěvovat, je jich mnoho. Tedy kromě klubu Vera, tam musím každý rok. Spíš mě zajímají další, nová místa, i když během tří dnů toho člověk zase tolik nestihne, zejména když večer běhá z klubu do klubu. Kolikrát jsem si říkal, že se tam musím vypravit v létě, v klidu a tak dále. Ale vlastně nevadí, že to nikdy nevyšlo. Groningen mám díky festivalu Eurosonic Noorderslag tak spojený s lednem, že se to bude těžko párat. Otevření dalšího roku, nové příležitosti, nová jména. Nový začátek.

O'Ceallaigh je jedna z mnoha malebných groningenských hospůdek, poměrně nenápadná a rozhodně neokázalá, v posledních pár letech právě ona patří k místům, kde se stavuji hned několikrát. (A zdaleka ne pouze kvůli skvělému místnímu Guinnessu.) Během Eurosonicu se i tady, jako téměř všude ve městě, hraje, přičemž nejde o náhodný sběr kapel, které jdou/jedou kolem, ale o kurátorovanou přehlídku místních nadějí. Akce The Sounds of Young Holland proběhne zde a v nedalekém baru Kult letos počtrnácté, původně šlo o alternativu k hlavnímu programu, na kterém více méně žádné nizozemské kapely nehrály. To už je dnes naštěstí jinak, ale přehlídka, za kterou stojí label Subroutine, přetrvala. Pokud hledat nová místní jména, tak tady. Jeden tip za všechny, Sacrificial Chanting Mood.

Letošní program Eurosonicu mi sedí jako snad ještě nikdy předtím. Obvyklé bývá tápání mezi zcela neznámými jmény, letos budu chodit zejména na oblíbence. Zaho de Sagazan, Yoni Mayraz nebo Lenhart Tapes jsou Šejkrem ověřená jména, Los Sara Fontan jsem objevil loni v Seville a těším se na ně náramně, podobně jako na Ralphieho Choo nebo Linu, kterou pořadatelé oznámili na poslední chvíli. Podobně bych mohl pokračovat, ale stejně podstatné jsou všechna mikro setkání ve frontách nebo míjení na ulicích, tresky na tržišti na Vismarktu nebo hrabání ve vinylech v Klinkhamer Records. Nebo fascinující místní muzeum, které je letos díky nejmenované kapele „rozepnuté“.

Ano, může to začít nanovo. Tentokrát mi vánoční deka přišla až příliš těžká a neprodyšná, už je načase se probudit a posunout. Možná by tomu mohl pomoci i ten mráz. Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu se Zaho de Sagazan, Josefinou Dusk, Yonim Mayrazem, Island Mint nebo Lenhart Tapes. Nebo s ukázkou ze soundtracku, o kterém Amy neví. Love You Much, Love Too Much.