Šejkr #183: Medium Raw

Tu historku jsem vyprávěl před zápasem s Mexikem několikrát, tak ji přidám i sem. Jednou jsem na Estadio Azteca byl, v roce 2007. Domácí zápas tam tehdy hráli – kdo ví proč – guadalajarští Chivas. Vyhráli v mírném poklusu tři nula, 75 tisíc lidí, zábava. Zážitek. Hlavně po cestě nazpátek, kdy jsme se vešli asi do třicáté tramvaje, jinak se odtamtud dostat nedalo a s několika přestupy pak jeli na druhý konec metropole. Respektive na opačný konec centra metropole. Beztak to trvalo asi třikrát déle než samotný zápas. Vtipné bylo, že ještě po několika hodinách jsme naráželi na hloučky slavících fanoušků. Co se tam dělo ve středu v noci si nedovedu představit.

„Jsou písničky, které už nikdy neuslyším. Nemluvím o těch, které mi připomínají špatné časy. Ale o těch z dávných dob, kdy všechno, ať už jsem si to tehdy uvědomoval, nebo ne, bylo zlaté. Ty nesnesu. Ty bolí. Jaký má smysl si to dělat? Stejně se nemůžu vrátit a užít si je o nic víc než tehdy. Už se to nedá napravit,“ píše Anthony Bourdain ve své knize Medium Raw. Bourdain nikdy nenapsal nic lepšího než Důvěrnosti z kuchyně, ale vždycky má své momenty. A tady jich je vlastně docela hodně. Spíš ty osobnější, subtilnější a křehčí než klasicky okouzlující ramenaté obhroubliny, které mu v pozdější době už nešly přes jazyk. Pero. Knihu jsem vytáhl nesmyslně po uzávěrce, když jsem se jel přes půl Prahy podívat se na letošní diplomky AVU. Ve středu odpoledne. Nejlepší nápad. Kochám se Bourdainovým výrazivem a pomalu se u toho roztékám. Ve vlastní šťávě.

Na AVU vystavuje taky Pavla Tokyo. Útulný pokojíček, kde si můžete poslechnout její novou desku, šanci máte do neděle. S Pavlou taky něco pečeme, uslyšíte na podzim. Ale ještě předtím vychází Food Moon, v úterý posledního června. To už bude po těch teplotních rekordech, nebo? Každopádně jsme poslední číslo stávajícího formátu kuchtili dlouho, i když se klasicky rozhodovalo v posledních dnech, v posledních momentech. Jak jinak, finální dotek často změní celou krmi. Někdy k dobrému, někdy se ani nestačíte ohlédnout a je to pryč. A jindy byste možná chtěli, ale dopředu jste smíření s tím, že to neuděláte. Tak jako ve středu na Estadio Azteca. Fine dining, Medium Raw? Kdepak, propečeno k neužvýkání. A bez chuti.

Radio 1, osm večer, klasicky neurovnaná divočina. Geordie Greed, Space Afrika, Matovy Smutný oči, Dawn Richard nebo Zemmoa & La Bruja de Texcoco.

Jo a ještě – Donio stále běží!